Chris Ware - Jimmy Corrigan
Nudní antihrdinové, okupující odlehlý ostrov, mimo dosah gama paprsků, radiace a meteoritického záření, stále představují pouze drobný mys naděje v komixových vodách. Není divu, komu by se také mohli líbit? Neoplývají výjimečnými schopnostmi, neprožívají fantaskní dobrodružství, jejich význačnost tkví pouze v protipólu ke klasickému komixovému osazenstvu. Přesto se najde několik podivínů mezi už tak dost divnou partičkou čtenářstva, kteří právě tyto hrdiny hledají. Jsou to milovníci alternativních komixů a jim je poslední dílo Chrise Warea, Jimmy Corrgian, určeno.
Hlaví hrdina eponymního titulu "Jimmy Corrigan nejchytřejší kluk na světe" není ani inteligentní a dávno už ani klukem. Nosí šle a košili zastrčenou v kalhotech, když mluví se ženou, což se nestává moc často, nikdy se jí nepodívá do tváře. Kontakt s opačným pohlavím pro něj vlastně představují jen dlouhé telefonáty s matkou, doprovázené výčitkami a iluzorní představou druhého otce, superhrdiny z krabice na vločky, který jej, narozdíl od toho skutečného, nikdy neopustil.
V Jimově pomalu hníjícím, otupujícím a vágním životě však dochází ke kolapsu, když Jima po letech právě jeho biologický otec vyhledá a stráví s ním několik dní. Historie rodiny Corriganů se uzavírá a zacyklí. Je to řetěz nesouladu otců a synů, zklamání, bezvýchodnosti a míjení, plný nanicovatého ticha, které jen místy protne zpěv mrtvého ptáka, či kašel umírající báby.
"Jimmy Corrigan", komixové drama z pera a tuše Chrise Warea, je, jak už vám patrně došlo, neveselým počtením a jak autor přiznává, i velmi osobní zpovědí.
Filmovou formu s jakou Ware při rozvržením oken komixu pracuje lze přitom popsat jako opojnou, líbivou, dokonce až naivní. Právě kontrast obsahu a formy je tím geniálním i šíleným zároveň. Aby se snad čtenář v labyrintu halucinací, vzpomínek a časových rovin jednotlivých životů Corriganů neztratil, Ware poskytuje hned zkraje návod jak komix číst. Přes jistou netypičnost sledu oken, ho však rozhodně není třeba a jeho přítomnost, spolu s dalšími texty laděnými do stylu reklamních sloganů, je spíš cynickou sebeironií, stejně jako vystřihovánky, potištěné z obou stran, které tak nelze složit.
I tyto nejmenší drobnosti mají za úkol podrthovat nenaplněnost Jimova života, jehož je on spíš pozorovatelem, než aktérem. A právě díky tomu se s Jimem ocitáte na stejném břehu a intimita s jakou prožíváte jeho démony minulosti a strašáky nynějška, se tak stává přímo nesnesitelnou.
Pokud je na "Jimmovi Corriganovi", krom jeho mnohovrstevnosti a rafinovaného využítí všech myslitelných vyprávěcích prostředků, které médium komixu skýtá, ještě něco pozoruhodné, pak jistě výtvarná stylizace. Pokud by se Chris Ware neživil komixem (což se asi nakonec taky neživí), jistě by našel uplatnění coby architekt. Jestli je pro vzezření "Jimmyho Corrigana" totiž něco typické, pak až maniakální přesnost s níž je vedena každá linie. Komix by stejně dobře mohl posloužit jako obrázková učebnice americké architektury za posledních padesát let. Každý, kdo má pro tohle slabost, bude nadšen. Ware si navíc potrpí i na náladové scény, takže se lze na několika oknech obdivovat tomu, jak elektrické dráty nad McDonalds postupně pokrývá sníh.
Ať už tedy půjde o kochání se strhující formou, nacházení zprvu skrytých detailů, či hlubší pronikání do symbolické, či významové roviny příběhu, "Jimmy Corrigan" zkrátka nabízí hodně příležitostí, proč se k němu vracet a znovu nadšeně adorovat jeho komplexnost.
Milovníky alternativního komixu musí jistě ohromit ♣
