Dostaň ho tam / Get Him to the Greek

Budu k vám upřímnej, výsledek každýho souboje Apatow - Smith je pro mě v ringu přidrzlý hollywodský komedie asi tak stejně předpokládatelnej, jako by si tyhle dva dali pravej zápas v Sumo.

Kopačky s obtloustlym Segelem, kterej se v nich snaží etablovat jako americká verze Glena Hansarda, pro mě po většinu svý stopáže byly spíš předvídatelnou nudou a jejich spin-off v podobě Get him to Greek (českym distributorem tradičně "lákavě" přeloženym jako Dostaň ho tam - a tím myslíme péro), nepatřil rozhodně k snímkům, kterejch bych se nemohl dočkat, nebo od nich nedejbože něco čekal. Ale světe div se, je to fakt dobrý. Podezřele dobrý.

Segel v něm totiž naštěstí nehraje, ale obstarává překvapivě funkční soundtrack a během prvních patnácti minut zazní tolik rasově nekorektních vtipů, až vám z toho prdne pojistka. Pokud se alespoň trochu orientujete v americký popkultuře a znáte většinu stereotypů, co tradujou o hudebnim byznysu, počítejte s kadencí vtip na tři minuty.

Je vidět, že se tu hodně půjčovalo - v romantický linii film navazuje na styl původních Kopaček, většina párty scén probíhá v rychlym střihu Pařby ve Vegas a úvodní sekvence jako by z oka vypadla Brunovi, rozhodně ale nejde o prachsprosprostý opakování úspěšnejch modelů. Tahle koláž stylů jen úspěšně slouží svěžímu tempu, který jen občas retardujou střídavě úspěšný pokusy o úder na vážnější struny, propojčující hlavním hrdinům hloubku. (Což je proti zmíněný Pařbě ve Vegas, opravdu plus.)

Dostaň ho tam totiž přes všechny svý oplzlý vtipy o černoších a kuřatech, zvracení na sako a strkání robertků do zadku ztělesňuje velmi sentimentální snímek přinášející tradiční americký poselství o váze lásky. Lásky k hudbě, kterou už dnešní doba odepsala, především.