Emo-rap? Jayk3M!

Vyzpovídali jsme rapera, který se v posledních měsících drží v top5 nejhranějších skladeb na serveru bandzone.cz. Pod přezdívkou Jayk3M se věnuje hudbě již druhým rokem a za tu dobu přišel s vlastním neotřelým stylem, který sám pojmenoval Emo rap. Teď již se pojďme zeptat tohoto studenta druhého ročníku obchodní akademie z Nového Jičína na pár otázek.

Jaké jsou tvoje hudební začátky? Jak jsi začínal?

No, světe div se - bylo to úplně o náhodě. Chodil jsem do sedmé třídy a zrovna jsem se vracel ze školy. V obchodní vitríně jsem zahlédl PC mikrofon za 55 Kč. Řekl jsem si, že s tím může být sranda a díky levné ceně jsem si ho okamžitě koupil.

Strávil jsem spoustu nocí u nahrávání do karaoke verzí starých hitů jako "Dlouhá Noc", "Bratříčku Zavírej Vrátka" apod. Bral jsem to jako srandu, bavilo mě to, bylo to především o humoru, pár svých výtvorů jsem pustil spolužákům a ty to taky chytlo. Dodnes mi na polici leží první céda jako "Eminem s Vemenem" a "Extáze s Cibulí". Naprosto neotřelé prasárny. (smích)

To mě ale časem přivedlo k rapu. První skladba kterou jsem slyšel byla od Eminema - Lose Yourself a tak nějak jsem do toho spadl. Asi jako polovina začínajících MC's skrze zlomené srdce. Byl to tábor tři roky zpátky. Vrátil jsem se a na konci prázdnin nahrál svoji první písničku „Sem smutnej“. Ke které jsem následně natočil videoklip, který dodnes najdeš na YouTube. Ten se dostal do hitparády na Óčku, vyhrál aktuální soutěž - Pohár Mistrů, no a už jsem v tom jel.

Jayk3M - Sem smutnej

Jak jsi se od starých hitů dostal k emo-rapu? Můžeš naším čtenářům tento hudební žánr přiblížit?

Příběh pokračoval a já jsem repoval. Tak, jak mi to říkala doba. Nahrál jsem LP 11:30, začal novou kapitolu, nahrál pár dalších písniček a opět začal novou kapitolu. A tou byl právě EMO-RAP.

Byla to sranda, jenom legrace - spousta lidí neví, jak to vzniklo - Celá tato myšlenka mě chytla na začátku prváku, kdy světem letěl nový trend - EMO. Vždycky jsem byl typ člověka, který si dělá srandu ze všeho, co mu přijde nesmyslné a ani tentokrát tomu nebylo jinak. To EMO, které bylo v té době na ulicích vidět, bylo těžce Neo. Většina lidí zapomněla na původní myšlenku a my jsme se tomu smáli. Častokrát jsem přišel do školy s rudou kravatou a černými očními stíny - mě to prostě bavilo. Až do doby, než jsme uspořádali u mě doma takovou menší akcičku, sedli jsme si s Tarzim a začali jsme vážně přemýšlet nad tím, co kdyby existoval nějaký EMO-RAP? Hip Hop se stal zarytou konvencí - fičel NewSchool a děcka po vzoru půlhaléře střílely Gee songy. Nevěděli jsme, kam svou hudbu zařadit, ale věděli jsme, že s Hip Hopem to má krom klasického rytmu už velmi málo společného. Začli jsme přemýšlet nad tím, co bychom doopravdy chtěli - kam bychom se chtěli řadit. Jak škatulkovat rap, který stále mluví prostřednictvím pravdy a zároveň nevytvořit ideu utopie. Napadly nás ty dvě slova, ano EMO-RAP - hudba, která je ještě založena na citech. Jenom tak to vzniklo a jenom o tom to je. Vidíš na internetu video "Milujeme EMO" a dojde ti, že je to recese. Tak, jak neoEMO ztratilo svoji původní myšlenku, náš EMO-RAP nemá s moderním slovem EMO takřka nic společného.

Jak na tento styl zareagovali Emaři a Hip-hopeři? Máš více pozitivních, nebo negativních reakcí?

Abych řekl pravdu, bylo to lepší než jsem čekal. Stejně jako když přišel Rock'n'Roll, stejně, jako když přišlo R'n'B, jak se rodí nové styly? Sami sobě jsme si kladli tuto otázku. Má vůbec smysl jít proti proudu takřka všech zarytých konvencí? A zkusili jsme to.

Myslím, že líp než Hip Hopeři to přijali Emaři. Našli si v hudbě pár screamů a bylo jim to asi lhostejný. U Hip Hoperů to tak nebylo. Všichni se stavěli na hlavu a nadávali, že kurvím styl. Všichni hudbu posílali do prdele s tím, že je to teplé, že je to EMO a já už nevím co ještě, opravdu všichni. Ale víš co je úžasný? My jsme si za tou hudbou, za tou myšlenkou stáli tak dlouho, že se to lidem pomalu dostalo do hlav. Začali přemýšlet nad tím, proč jsme to udělali a co to EMO-RAP vlastně znamená. Lidi poslouchali tracky a najednou získávali respekt. Bylo to úžasný, prvních pár lidí se postavilo a začalo tuto myšlenku obhajovat. Několikrát jsem musel vysvětlovat to, co teď tobě - jak to vzniklo a proč. Je těžké naučit slepé stádo myslet. Ale nám se to podařilo. Po čase to lidi přijali a skrze hudbu začali chápat. Objevil jsem snad desítku lidí, kteří svůj styl po mém vzoru označili za EMO-RAP. A bude to jenom lepší. Doba dospívá a hudba se vrací k trueschoolu, vidím to kolem sebe, mám radost.

Když jsem si pouštěl nějaké tvoje tracky, nemohl jsem si pomoct, ale připomnělo mi to Leoše Mareše - respektive jeho kožichovou éru. Je to náhoda, nebo ses jím inspiroval? A pokud ne, vadí ti, když tě s ním někdo srovnává?

No, to záleží na tom, jaké písničky sis pouštěl. Myslím, že kdybys mapoval celou moji diskografii, tak s tímhle přirovnáním nebudeš mít problém. Abych pravdu řekl, inspiroval jsem se hodně konkrétníma lidma. Oni to sami ví, protože to byl většinou druholigový český hip hop, ale možná tě zklamu, Leoš Mareš mezi nimi nikdy nebyl.

Nevím jestli mi vadí přirovnání k němu, asi ne, spíš by mě zajímalo, z čeho názor toho dotyčného vyplývá. Spousta lidí je schopná pustit si pár songů, které náhodou najde mezi "trackz about love" a škatulkovat. Vážně si myslím, že kdybys slyšel celý příběh, tohle přirovnání tě nenapadne. Možná to taky hodně vyplývá z toho, že na YouTube a jinde na internetu se objevují převážně tyhle zamilované věci.

Nejsem zklamaný. Nicméně se nabízí otázka kam chodíš na texty? Jsou že života? Co třeba Malá prodavačka zápalek? Jak tenhle text vznikal?

Záleží na tom, co jsi slyšel, ale ano, jsou skoro všechny ze života kromě pár vymyšlených. Ty ale taky vznikají na základě mých pocitů a myšlenek.

Malá Prodavačka Zápalek je naprosto odlišná skladba úplně vším. Je to projekt, který mě napadl o těchto prázdninách na skautském táboře. Vzpomněl jsem si na svoji oblíbenou pohádku od Hanse Christiana Andersena, nikde jsem ji nemohl najít, až nakonec mi pomohl internet. Tuto pohádku jsem četl, když jsem byl malý a mám na ni neobvyklé vzpomínky. Snažil jsem se to ztvárnit hudebně, protože si myslím, že je to příběh, který si zaslouží být vyslyšen, ale forma pohádek už se v dnešní době moc nepraktikuje. Takže jsem vymyslel text, upravil jsem si ho, přidal pár vlastních nápadů a dojmů, abych ten příběh přibarvil, složil noty na refrén a obsazení tracku a už to bylo. Při psaní toho textu jsem se hlavně inspiroval tím, co jsem předtím prožil a toho jsem se snažil držet. Ti co četli pozorně pohádku a slyšeli písničku tyto změny vidí. Tenhle text jsem věnoval svým třem nejbližším lidem. A oni to vědí.

Malá prodavačka zápalek

Na Bandzone už máš poměrně široký okruh posluchačů, máš hudbu i jinde? A plánuješ něco vydat?

Moje hudba se vyskytuje i na jiných hudebních portálech, ale většinou bez mého vědomí. Myslím, že když si na Seznamu zadáš "Jayk3M" najdeš všechny stránky, které se mě nějak týkají. Tuhle přezdívku nikdo jiný na světě nemá.

Jinak, ano, mám v plánu vydat mixtape - volně ke stažení, rozhodně ne k prodeji. Byl bych rád, kdyby se to povedlo do konce roku, zatím tomu okolnosti nasvědčují. Bude to mixtape, který by měl shrnovat můj život za poslední rok a tedy především můj život teď. Měl by odpovědět na všechny otázky posluchačů, tj. moje rodina, moje škola, moji kamarádi, moje holka, moje hudba atp. Prostě o mně. Mám už domluvených pár zajímavých spoluprácí, ale převážně bych chtěl repovat sám. Někdy někdo na refrén nebo člověk jehož hudba a názory jsou mi velmi blízké, jinak můj život. Až na pár tracků by to mělo být velmi realistické tj. žádné zbytečné metafory = surová skutečnost.

Bereš hudbu jenom jako ventil svých pocitů a koníček, nebo by tě bavilo (a chtěl bys) se jí živit?

To je zajímavá otázka. Budu uvažovat. Bez hudby bych se neodešel, jasně, tohle klišé říká skoro každý.

Ale vážně bez hudby neusnu, bez hudbu se neprobudím, bez hudby se ani neopiju, bez hudby nevím, kdo jsem. Poslouchám veškerou hudbu, která ve mně vybudí nějakou novou zajímavou úvahu. Asi by bylo fajn se tím živit, protože jak jde čas, získávám pocit, že je to asi to jediné, co umím, ale nechci se zařadit mezi ty, kteří tvoří svou hudbu kvůli penězům a melou o byznysu.

Myslím, že za nějakou dobu, třeba až dodělám školu, budu o něčem takovém uvažovat. Pokud dovedu vytvořit takové album, které by mělo lidem co dát a oni by za něj byli ochotni zaplatit, tak asi ano. Stavím se k zrcadlu a snažím se jednat jako konzument. Dejme tomu, že mám svého oblíbeného interpreta = co mě vede k tomu, že si jeho cédéčko půjdu do krámu koupit a nestáhnu si ho? Seru na nějaké řemeslo, pokud je to brak. Asi bych si nekoupil album od většiny prvoligových interpretů, ale leží mi doma BPM - Slova, byl bych ochotný zaplatit všechny S-Coreho kompilace a taky tu mám 5MCZ - Je na čase. Asi je to jenom o tom, kdo koho jak bere a nakolik si ho považuje. Pokud někdy udělám takovou desku, kterou bych si sám na místě posluchačů byl ochotný koupit, dám ji do prodeje. Do té doby je to pro mě smysl. Jenom hudba, nic víc, jenom hudba, rep, klavír, tóny, slova. Umění, ne obchod.

Zmínil jsi svou přezdívku Jayk3M, jak si k ní vlastně přišel?

Tohle je taky hodně dlouhý příběh. A čím díl to trvá, tím víc na to zapomínám, vlastně ani nevím. Co já si pamatuju, tak před třemi léty to bylo jenom "3M", nějak tak od začátku to bylo JK-3M, ta přezdívka se se mnou táhne hodně dlouho, ještě na základce mě jeden kluk vždycky zdravil slovy "Hééj Ééém" .. Sorry, už si to vážně nepamatuju. Bylo by to na delší vzpomínání..

Tak nám aspoň prozraď, jak se tvoje přezdívka správné čte.

Tohle je taky zajímavý. (smích) Původně to bylo "Džej-Ká-Em" jak jde ještě ve starších tracích slyšet, dnes už to ale hodně lidí nazve třeba "Džejk-Tři-Em" nebo "Džejk-Frí-Em" nebo prostě "Džejk-Trojka". (smích)

A poslední otázka. Piješ alkohol? Jestli ano, tak který je tvůj oblíbený?

Vybral sis nakonec tu nejvíc nejlepší otázku. (smích)

Ano, piju alkohol, piju spousty alkoholu, strašně rád piju alkohol, strašně často piju alkohol, prostě alkohol u mě rules! (smích)

Můj oblíbený? Tak na tom mi ani tak nesejde, jsem rád opilý, ten stav mě těžce plaví. Ale pokud bych to měl vážně nějak škatulkovat, nejčastěji s klukama/holkama skončíme u Ruma, Vodky a Višňáku. Nemám nějaké vysoké nároky, co se týče kvality .. u mě boduje kvantita. (smích)

Ještě než skončím nás rozhovor, chtěl bys něco vzkázat? Ať už fanouškům, či naopak těm, kteří tě nemají moc v lásce?

Fanouškům chci vzkázat to, že pokud tu hudbu poslouchají a ztotožňují se s ní, tak a to začnou dávat najevo! Ať si z mých zkušeností vezmou ponaučení, ať se holky rozhodujou podle sebe a nechovají jako děvky, ať kluci mluví naplno a nahlas. Ať jsou všichni sví, i když je to tak strašně těžké a často šlapeš přes mrtvoly. Těm, kteří mě nemají v lásce, těm kterým my s takovou oblibou říkáme "hejtři" vzkazuju tohle:

Jenom díky vám jsem tam, kde jsem. Díky vám jsem to ještě nevzdal, proto i já vám děkuju, že jste to nevzdali. Věřím, že mě dostanete až na konec.

Diky za rozhovor.

Já tobě taky.