Enter Shikari - Take to the Skies
Enter Shikari jsou klasickým příkladem hvězdy "myspace století". Nedávno pouze lokální kapela se díky tomuto portálu (a samozřejmě i tvrdé práci a pravidelnému koncertování) může pochlubit vyprodanou londýnskou Astorií v době, kdy neměla ani podepsanou smlouvu na desku.
I přes zájem major - labelů se tito čtyři kluci z městečka St. Albans rozhodli svůj debut vydat sami . Po několika singlech a zdařilém demu tedy konečně přichází dlouho očekávané album "Take to the skies". Spojení rocku a elektronické hudby není dnes nic nového, ale narozdíl od mnoha jiných to Enter Shikari dělají dobře. "Emo Klaxons", "Lostprophets s trochou Prodigy" či jak je jinak ještě fanoušci nazývají, přimíchávají k hardcorovým rifům prvky trance tak elegantně, že se tomu nechce věřit.
Celé album vůbec překvapuje vyvážeností, screamo vokálů Roua Reynoldse, které střídají nevinné popěvky basáka. Neskutečnou energii, která z nich na koncertech sálá, se jim podařilo převést i na desku.Výsledkem jsou velmi silné hardcore songy, které klávesy a zpěvné refrény posunují o třídu výš a vytváří takový trance-core, možná hudbu budoucnosti.
Enter Shikari si svým debutem nastavili laťku hodně vysoko a jsem zvědavá, jestli ji další deskou překonají. Pecky jako "Sorry you're not a winner", "Ok time for plan B" nebo "Mothership" si rozhodně nenechte ujít 5.6. na festivalu Rock for People, tentokrát na královehradeckém letišti.
Enter Shikari - Anything Can Happen In The Next Half Hour
KRITIKA Předem chci říci, že nemám nic proti špatným filmům a nemám už vůbec nic proti špatným a toho si vědomým filmům, ale jestli mě dokáže něco zpravidla nakrknout, jsou to filmy vychcaně mi servírující kompilát postupů a atributů, co kdysi zabraly, tvářící se přitom, jak nejsou svěží. Víc, než takové filmy, mě točí už jen jejich nezdolní fanoušci, kteří dávají tušit, že za jejich podpory s námi budou mladí američtí tvůrci vyjebávat i nadále.
Kick-Ass, prezentující se jako nonkonformní, podvratná řachanda, je ukázkovým příkladem takového filmu a nadto neskutečně útrpným a pocit trapnosti navozujícím. Tenhle snímek, kladoucí si za cíl kombinovat teenagerskou komedii, akci a nemalou trochu superhrdinské tematiky, v mých očích selhává prakticky ve všech cílech, které si vytyčuje.
Martin Jarčík
KRITIKA Předem chci říci, že nemám nic proti špatným filmům a nemám už vůbec nic proti špatným a toho si vědomým filmům, ale jestli mě dokáže něco zpravidla nakrknout, jsou to filmy vychcaně mi servírující kompilát postupů a atributů, co kdysi zabraly, tvářící se přitom, jak nejsou svěží. Víc, než takové filmy, mě točí už jen jejich nezdolní fanoušci, kteří dávají tušit, že za jejich podpory s námi budou mladí američtí tvůrci vyjebávat i nadále.
Kick-Ass, prezentující se jako nonkonformní, podvratná řachanda, je ukázkovým příkladem takového filmu a nadto neskutečně útrpným a pocit trapnosti navozujícím. Tenhle snímek, kladoucí si za cíl kombinovat teenagerskou komedii, akci a nemalou trochu superhrdinské tematiky, v mých očích selhává prakticky ve všech cílech, které si vytyčuje.