Už jste někdy vyměňovali dítěti plínku? A jestli ano, napadlo Vás poté zkusit si jí obléci?

Je-li Vaše odpověď záporná, nejspíše nepatříte mezi tzv. Diaper lovers. Jestli se tedy jednou stanete osobou s přidělenou povinností přebalovat děti a budete házet zlostné pohledy na svojí polovičku, která se tohoto obřadu odmítá účastnit, vzpomeňte si na tenhle článek a buďte rádi že přebalujete pouze dítě.

V mé osobní hitparádě nechutností se měnění plínek ocitá někde mezi prvními příčkami. Nedokážu si tudíž představit, že je pro někoho vzrušující zápach moči a výkalů. Přesto jsou takovýchto lidí tisíce. Mají svoje webové stránky, své porno a internetové obchody s plenkami pro dospělé.

Tento druh fetiše byl např. Objeven u amerického senátora Davida Vittera, což způsobilo velký rozruch doprovázený montážemi fotek Vittera do plenek rozmístěných všeude po internetu.

Plínkový fetiš má dnes mnoho podob. Někdo si plínky obléká pouze na den/noc, někdo je sundavá pouze při koupání. Části fetišistů k uspokojení stačí pouhé nošení plínek. Většinou ale slastný pocit pochází až z močení do nich. Přitom je zdrojem slasti zápach moči a vlhký pocit (taky tak nesnášíte, když Vám za deště zmoknou džíny a přisajou se k tělu?)

Většina fetišistů se ale shodne na tom, že nejlepší na této úchylce je volnost, kterou Vám plenky poskytují. Nemusíte přerušovat své činnosti chozením na záchod a jste neustále vzrušeni tím, že nosíte na veřejnosti plenku a nikdo to neví.

Další používjí plenky v něaké transformované podobě soulože (nedokážu si představit jak to vypadá), ale často dochází k uspokojení pouhým třením se o plenu.

Jinou úchylkou je infntilní fetiš, kdy se fetišista dostává do role mimina (plenka umocňuje pocit bezmocnosti). Často je toto chování vyustěním nějaké poruchy značící traumata z dětství.

Mnoho lidí se k této fetiši dostalo prostřednictvím prodloužené pomočování se v dětství, které vyústilo až v úchylku. Pro takovéto lidi je často nepředstavitelné plenku sundat na delší dobu.

U nás tito fetišisté nejsou moc vidět, ale zvláště američané plní plenková fóra svými zkušenostmi a radami, jak plenky používat. Např. Na diaperspace.com najdete spoustu uživatelů, dělících se zde o své zážitky. Pořádají se zde i různé skupinové akce sdružující lidi s touto úchylkou.

A jako bonus tu mámě tři příběhy na jedno téma. Třeba pro inspiraci...

Jak jsem se stal závislý na plenkách:

• Jimmy:

Bylo mi 16 a můj bratr se ve svých 5 letech stále počůrával. Náš otec na něj byl naštvaný a jednoho dne, když bratr opět přišel do obýváku s mokrou plenkou, otec jí z něj strhl, hodil na zem a rozzuřeně ho odtáhl do koupelny.

Já zůstal stát v obýváku a hleděl na plínku, která vydávala zajímavý zápach. Přistoupil jsem k ní blíže, začal jí očichávat a osahávat, poté jsem si ji oblékl na sebe. Ten pocit byl nádherný. Nikdy jsem nezažil podobné vzrušení. Je to již pět let a plenku téměř nesundavám.

• Sandra:

Bylo mi 14 a měla jsem problémy s pomočování a byla nucena nosit plenky. Jednoho dne můj problém ustal a když se měsíc nic nedělo, přestala jsem plenky nosit. V tu chvíli mi došlo, že je potřebuji a nemůžu bez nich existovat. Tajně je nosím stále.

• Penny:

Mám jednoročního syna. Jednou, když jsem ho přebalovala, mě napadlo si plenky navléci. Jen tak z legrace. Vzala jsem si je na sebe a začala se plazit po čtyřech. Cítila jsem obrovské vzrušení. Plenky nenosím neustále, ale pouze když jsem sama doma, jako prostředek k uspokojení.