Když jde po ulici, málokdo ho mine bez povšimnutí. Marek Křemen je jednadvacetiletý bubeník, který si jako svůj životní styl vybral punk.

Sám dobře ví proč. Baví ho provokace, nebojí se říct svůj názor a svůj nesouhlas. Jedním z jeho prostředků ke sdělováním názorů je i stejnojmenný žánr hudby - punk.

Jak dlouho se věnuješ muzice?

Od svých patnácti let. Původně jsem byl kytarista, pak jsem hrál na baskytaru. Teď hraju na bicí a zpívám, jestli se to tak dá nazvat. V punku se totiž spíše ječí. Ale stejně bych se nejraději vrátil ke kytaře, protože tam má člověk větší kontakt s publikem a může si s ním zařádit.

Myslíš, že je zpěv, nebo jak říkáš jekot, v punku pouze doprovodnou záležitostí? Co má větší váhu?

Řekl bych, že jedno bez druhého se v punku nemůže obejít. Hodně také záleží na textu. Agresivní hudba, ale i text mají svou výpovědní hodnotu.  Kdyby něco z toho chybělo, není to ono.

Proč sis vybral jako životní styl punk, čím tě oslovil?

Protože je o názoru, každý tu má jiný a nebojí se ho říct veřejně. Je jedno, jestli si člověk na hlavě udělá číro a bude všude možně nosit spínací špendlíky, nebo si na sebe vezme třeba jen průhledný pytel a bude pod ním nahý. Obojím na sebe člověk upozorní, případně dá najevo, že s něčím nesouhlasí. Nesouhlasit může s čímkoliv. Třeba s politikou v zemi, nacismem, válčením, globalizací, komercí a někteří třeba se zákonem o pití alkoholu na veřejných místech. Já osobně nesouhlasím s politikou. Základem celého punkového stylu je provokace, a to mě na tom baví.

Jak tedy hodnotit punkáče? Pouliční vandalové nebo snad recesisti?

Já jsem punkáč, i když na hlavě nemám číro, prostě jsem svůj a dělám to, co chci dělat. Někdo v punku vidí třeba vandalismus. Pravda, v angličtině punk znamená výtržník, ale o tom přesně mluvím, i vandalismus je způsob projevu. Punkáčem může být každý a způsob své prezentace si volí sám. Buď chodí po ulicích a demoluje vše, co potká, nebo se jen jinak oblékne a nebude ovečkou, upozorní na sebe. Nemám rád, když někdo hází punkáče do jednoho pytle. Každý je jiný a má jiný názor, nepatříme do jednoho pytle, ačkoli si říkáme punkáči a posloucháme stejnou hudbu. I když i tady jsou výhrady, já osobně mám rád punk starých let, třeba rokenrol. Punk je teď hodně v módě, na jednu stranu je to dobře, ale na druhé straně jsou lidé, kteří tomuhle stylu dělají ostudu. Jenže tak to bude asi pořád.

Má punk hranice, když je každý jiný a má jiný názor?

Podle mě nemá hranice. Už za svého vzniku v druhé polovině dvacátých let v Anglii jako hnutí neměl žádný určitý směr, žádnou ideu. Ani teď bych ho neškatulkoval, prostě to nejde. Člověk může být proti všemu a proti všem, záleží jen na něm.

Říkáš, že by měl mít každý svůj názor. Jak to řešíte v kapele Spank?

Určitě, já mám jinou představu a kluci taky. Já bych chtěl do kapely pořádně uječenou holku, která se nebude bát projevit, kluci o ní nemohou ani slyšet (mimochodem ať se mi určitě ozve, bude potřeba). Nebo například já mám rád trochu jednodušší a agresivnější text, nemusí být vulgární. To si lidé rychleji zapamatují a případně i oblíbí. Kluci vymýšlejí pěkné texty, ale jsou složité a nutí člověka se zamyslet. Názory si vyměňujeme opravdu často, ale i já, ačkoli jsem frontman kapely, občas ustupuju ze svých výhrad. Navíc právě hraju ještě ve dvou kapelách, takže tam se naopak prosadím.

Chceš být svůj, ale zároveň říkáš, že si lidi text oblíbí. Něco jim tou hudbou vsugerováš, neokrádáte je tak právě o možnost být svůj?

Právě proto mají být texty jednoduché, lidé pak mají více svého prostoru. A vzhledem k tomu, že to reprodukuju já, musí to být můj názor. Ale je normální, že se některé názory shodují, jinak by spolu lidé nemohli vydržet, ačkoli v soužití jde i o toleranci. Když se jim song líbí, většinou je tam ten podobný názor, a když je jednoduchý text, pomůže jim to si ho zapamatovat. Ale co se týče hudby, je to v tomhle životním stylu jeden z prostředků ke sdílení názorů.

Co bys rád udělal do budoucna?

Život je hra a já ho žiju hrou. Přál bych si naložit autobus nástroji, kapelou, holkami, alkoholem, drogami a jet mimo Českou republiku. Protože sex, drogy a rokenrol.