RECENZE   Zvěsti, že Wes Anderson chystá animovaný film na motivy příběhů Roalda Dahla musely vzbudit mírný orgasmus v každém fanouškovi s komplexem Petra Pana. Neuběhlo ani šest let a je to tady. Film nesoucí jméno shodné se svou knižní předlohou nám tentokrát představí fantastického pana Lišáka (George Clooney), který prodělává krizi středního věku a pro svou mírně dysfunkční rodinu hodlá zajistit lepší místo k žití, než díru v zemi.

Spolu s několika bezradnějšími obyvateli lesa tak spřádá plány na velkou loupež, která v jánošíckém duchu přelije majetek odpudivých farmářů Boggise, Bunce a Beana zpět do pacek zvířecí lůzy. Že se to neobejde bez potíží a pochopení paní Lišákové (Meryl Streep) netřeba zdůrazňovat.

Fantastický pan Lišák náleží k vzdmouvající se vlně animáků, které se tváří jako dětské, ale právě caparti jsou těmi posledními, komu se budou líbit. V případě tohoto filmu lze vinu přiřknout především velmi nešablonovité a pro děti tedy špatně čitelné psychologii postav, dlouhé stopáži (v poměru k akci), absenci přímějších gagů a v neposlední řadě značně melancholickému vyznění, které neplyne jen ze samotného příbehu, ale i z ušmudlané výpravy a projevem nezvykle utlumených, intonací se životem smířených hlasů dabérů.

Zmíněná forma, kombinující lehce archaickou, ale stále náladově nepřekonatelnou stop motion animaci s počítačovými efekty, je přitom tou nejsilnější a také nejzajímavější složkou filmu. Těžko popsat jakou infantilní radost mi činilo sledovat, jak se techniky typické pro animovanou tvorbu, které dřív Anderson originálně a stylově aplikoval na svá hraná díla, vracejí zpět do kontextu, v němž působí zcela přirozeně. Ať už sledujeme dokonale vycentrované kompozice (v nichž se středobodem obrazu stává zpravidla hlavní představitel), z dálky snímané průřezy světa evokující technické atlasy, či zcela zploštělé scény odkazující až kamsi k počátkům animovaného filmu, poučenější divák neujde pocitu, že zde Anderson netematizuje jen celou svou dosavadní tvorbu, ale činí i namátkový průřez historií média jako takového. K tomuto dojmu ostatně silně přispívá i mimořádně vydařený hudební doprovod.

Laskavý trailer inzerující vřelou zábavu pro celou rodinu, se tak na konci projekce ukazuje především marketingovým tahem. Fantastický pan Lišák totiž sice hluboce promlouvá k dětem, ale jeho hlas plně dolehne jen k těm přerostlým, věčně trochu smutným za zašlými časy. Doléhá přitom však bez očekávané tíže, překvapivou radostností a citem. Ve světle tohoto filmu veškeré dosud ikonizované pokusy o dospělost v tvorbě studií Pixar či Dreamworks působí při nejmenším úsměvně ♣