PBF: Vybrané společenství

Taky i u vás v práci praktikujete Weeaboo? Ne? Že nevíte, o co jde? Tak v tom případě neznáte to nejlepší obrázkové počtení na internetu!

Počátky komiksových stripů, datované zhruba počátkem dvacátého století, jsou neodmyslitelně spjaty s novinami a jinými periodiky, v nichž různými styly a přístupy reflektovaly současné společenské dění. Je vcelku logické, že prostor k realizaci svých nápadů dostalo jen omezené množství umělců a prosadit se do nevelkého počtu médií byl heroický výkon. Navíc, kdo ze středoevropské české kotliny měl tu možnost dostat se k zahraničnímu tisku, tudíž většina vydařené produkce unikla tuzemskému publiku. Situace se však závratně mění s příchodem kouzelného internetu. Kromě větší přístupnosti je zde i výhoda v té neodolatelné možnosti, že publikovat svůj komiks může začít každý a v případě, že jde o skutečně dobrou práci, své čtenáře si rychle najde. Odvrácenou stranou je množství balastu, jímž je třeba proklestit si cestu za kvalitou. Té je na světové síti naštěstí dostatek a každý si najde to své, ať už jde o původně webové projekty, či archivy stripů vycházejících v tisku.

Bez ostychu, jakýchkoli zábran a naprosto subjektivně tvrdím, že nejlepším komiksovým stripem, na jaký lze na síti narazit, je The Perry Bible Fellowship. Ti, kteří již viděli, mi jistě dají za pravdu a ti, kteří teprve uvidí, mi pak za pravdu dají také. Králem tří (příležitostně čtyř) okének je Nicholas Gurewitch. Tento pětadvacetiletý kreslíř stvořil své první dílko ještě v dobách svého studia na filmové škole Syracuse University. Nelíbil se mu totiž publikovaný komiks ve školních novinách The Daily Orange a tak se s kamarádem rozhodl vytvořit strip, kterému by se sami zasmáli. Nicholas se posléze osamostatnil a vtiskl svým pracím charakteristickou tvář, jak ji známe dnes.

Tyto studentské začátky se datují někdy do roku 2001. Časem se začalo PBF objevovat v různých amerických novinách jako jsou New York Press, The Chicago Reader, v časopise Maxim (pár dílu se objevilo i v české verzi v kvalitním překladu Darka Šmída) či školních novinách. Po čtyřech letech tvorby pak přišel první velký milník kariéry a to možnost publikovat na stránkách prestižního The Guardian. Známý karikaturista Guardianu Steve Bell o PBF řekl: „I laughed until I retched. Very sick, very funny.“ V ten samý rok získává navíc Ignatz Awards v kategorii Outstanding Online Comic, stejně jako rok následující.
A další monstrózní úspěch si připsal v loňském roce s knihou The Trial of Colonel Sweeto and Other Stories. Soubor toho nejlepšího zabalený do vskutku infantilně laděných desek zaznamenal nebývalý zájem. Ještě před oficiálním vydáním se sešlo 27,000 objednávek a měsíc po listopadovém vydání viselo na oficiálních stránkách upozornění, že zbývá už je 3000 kusů.

Charakterizovat pak samotný strip není ani trochu jednoduché. Celkově vzato by se za globální motto dalo prohlásit: „lidi jsou svině“. Trochu zjednodušené, ale veskrze pravdivé. Sice píši lidé, ale samozřejmostí je využití antropomorfizace. Spousta robotů, dinosaurů a různých příšer v kontrastu tak nějak nevýrazných lidí. Důležitým prvkem je fakt, že celá série nemá žádného konkrétního hlavního hrdinu, který by se opakoval. Párkrát se nějaký ten robot nebo emzák objeví dvakrát, ale to je tak vše. I samotný styl kresby je často odlišný a pohybuje se v široké škále od velmi detailních scenérií po jednoduché lidské postavy. Právě na nich je krásně vidět, jak geniálně dokáže pár čarami vykouzlit na tvářích naprosto jasné emoce a kraťoučký strip dostává další rozměr. Na jeho práci jsou také patrné stopy filmových studí, neboť jemný smysl pro gradaci a vypointování příběhu je úžasný.
Na první pohled to celé vypadá jako kouzelná dětská pohádka plná magických postav, ale vzápětí čtenář zjišťuje, že proti této infantilní imaginaci tu stojí v hrubém kontrastu násilí, sex, ironie a smrt.

Zdroj obrázků: http://www.pbfcomics.com/