Rozhovor: Night
Night hrají elektro - punk - rock, jenž byste u nás jen těžko hledali. Vše si dělají podle sebe, pro sebe. Jejich chování je takový antimarketing - jezdí na turné v časech, kdy ve všech hudebních klubech chcípl pes a z vesela si tam hrají šesti minutové songy. Tohle a mnohé další mi prozradil zpěvák kapely Amák, který mimo jiné spolupracoval v roli producenta na deskách kapel Clou, Sunshine, Niceland a mnoha dalších.
Jak vlastně vznikl nápad založit NIGHT?
Jednoduše. Spolu s mým dlouholetým kamarádem Patrikem jsme nějaký čas hráli v kapele Blank. Po mém odchodu ze Sunshine bylo jasný, že spolu musíme založit něco nového. Sebrali jsme další kamarády z hudebních sfér a založili NIGHT.
Všichni víme co NIGHT v překladu znamená. Odkud přišel nápad takto pojmenovat kapelu? Je v tom nějaký hlubší význam?
Myslím si, že to byl basák kdo přišel s nápadem jmenovat se právě NIGHT. Zprvu bylo v plánu jmenovat se Vatikán. Z toho nakonec sešlo, neboť taková kapela někde v Americe již existuje. A význam? Noc je denní období, během něhož se slunce nachází za horizontem. Opakem noci je den.
Jste čtyřčlenná kapela, představil bys ve zkratce všechny členy?
Na kytaru a klávesy nám hraje Patrik, který už v dost projektech hrál. Dana - bassáka a klávesáka - jsem viděl hrát na pár koncertech, byl výbornej a tudíž nebylo co řešit. A hlavně jsem produkoval kapelu ve které Dan hrál před tím, takže jsme spolu již spolupracovali a docela nám to sedlo. No a bubeník Regal se na nás nějak nalepil a od té doby se kapely drží jako klíště. Ne to je vtip. Já zpívám, ale neřekl bych, že jsem frontman. Tuhle funkci u nás v kapele nikdo nezastává, všichni jsme stejně důležití. A všichni stojíme v první linii.
Na Vašem Myspace se můžeme dočíst, že jste všichni z jiných míst nejen České republiky ale i Evropy. Objasníš nám to?
Před rokem jsem se odstěhoval do Londýna. Ostatní kluci bydlí tak různě po České Republice. Já teď pobývám dva měsíce v ČR, protože produkuju klukům z Niceland desku. Pak opět mizím do Londýna. Už se mi dost stýská.
Jak tedy probíhají zkoušky, jestliže Vás dělí takové vzdálenosti?
Máme málo zkoušek, hodně málo. Vlastně skoro vůbec nezkoušíme. Většina nápadů se tvoří ve studiu a pak si to často zahrajeme hned naživo. Jsme především taková studiová kapela. Máme víc koncertů než zkoušek.
Letos jste dostali nabídku zahrát si na Rock For People. Hrálo se Vám na takovém festivalu dobře?
Hrálo se nám tam strašně. Kluci pracovali na RFP již tři dny před koncertem na jiných pódiích jako stage manažeři a byli už hodně unavení a hlavně jsme měli technické potíže. I přesto přišlo celkem hodně lidí a jsme velice rádi, že jsme si mohli zahrát na prvním českém festivalu světové úrovně. Byla to zajímavá zkušenost.
Když už jsme u koncertů, měli jste hrát na začátku září na Festivalu Joyride. Vystoupení nakonec neproběhlo. Smím se zeptat proč?
Hodně do toho zasáhly osobní problémy. Také jsme přišli na to, že fesťáky nejsou nic pro nás a máme radši klubové akce. Pro udžení nálady a celého konceptu našich věcí je uzavřený klubový zvuk ideální. Na otevřených pódiích ztrácí věci spojitost a tlak. Jako klubová kapela chceme koncertování po ČR omezit jen na pár koncertů do roka.
Kam se na Vás můžeme v nejbližší době přijít podívat?
U nás budeme hrát až kolem Vánoc v prosinci. Budou to tři nebo čtyři koncerty a rozhodně nevynecháme Prahu nebo Tábor. V Březnu pojedeme turné po Anglii. V rámci tohoto turné odehrajeme také pár showcasu v rough trade shopech.
Máte za sebou debutové album High End Low Liberation, zkráceně H.E.L.L. Co můžeš o albu říct?
První nápady na desku jsem měl v hlavě už dlouho. Na zbytku se podíleli stejnoměrně všichni z kapely. Většina textu je to inspirována lidskými tragédiemi nebo příběhy, které znám z vyprávění mých přátel, tedy až na pár vyjímek. Původní název byl „ The Most Beautiful Tragedies“. To nám přišlo dost emo a pak přisel Patrik s nynějším názvem, jenž se všem líbil.
Řekl by jsi nám co mají NIGHT za plány do budoucna?
Připravujeme novou desku na které bude dvanáct úplně nových a jiných věcí, celé se to pomalu šoupe do snesitelných mezí, dalo by se říct víc do popu, elektroniky a bez kytar. Dále máme rozdělané tři videoklipy. Jeden vyjde zřejmě v říjnu a bude to takový sestřih z živáků. Druhý je příběh a odehrává se na takové bizarní oslavě, je plný šílených a ulítlých scén. Natočené to je pod taktovkou Veroniky Šafránkové. Můžete se na něj těšit v období zimních koncertů a ten ten třetí pro nás dělá režisérské duo z Londýna.
Jaký pociťujete ohlas od fanoušků? Slýcháte spíše kladné nebo záporné ohlasy?
Upřímně řečeno, nikdo nás moc nezná, přece jenom působíme krátce. Ta pravá fanouškovská základna se teprve tvoří. Děláme muziku pro lidi které to doopravdy zajímá, nemáme zájem o tendenční pozéry, kteří se o nás otírají jen proto, že jsme najednou něco nového na „zaprdlé“ české scéně. I kdyby to melo být pět lidí. Je to pro mě víc než být nějaká masová nabubřelina. Night jsou underground, nemáme žádné ambice se jakkoliv tlačit do širšího podvědomí násilím. Co se týče ohlasů, četl jsem několik recenzí, vesměs byly všechny kladný, což mě překvapilo. Přece jenom H.E.L.L není pro každého – dokáže být i oříšek pro nějaké slabší nátury. Objevily se však i rozpačité recenze tam, kde jsem to nejméně čekal. Za ty jsem ve finále i rád, jelikož mě nadchla ta různorodost ohlasů. V UK vyšlo pár recenzí se skvělými ohlasy, což je pro tuto chvíli zásadní. Všem recenzentům bych tímto rád poděkoval.
Na závěr mi pověz, co nejvíc poslední dobou posloucháš? Taková tvoje nynější TOP 10?
Error, She wants revenge , Atari Teenage Riot , The Bronx, The Bloody Beetroots, Does It Offend You, Yeah?, David Bowie, Depeche Mode. Moc se mi libí Sporto – hodně mě to překvapilo – netušil jsem, že jde udělat tak dobrá deska s českými texty. A pak určitě Niceland, jelikož je právě teď domíchávám.