Scars on Broadway
Snaha mermomocí vytřískat ze slávy SoaD co se dá, nebo nová pecka?
Fanoušky dlouho očekávaný projekt Darona Malakiana konečně přichází před světla reflektorů a nese s sebou strhující nářez nabízející 15 songů, kde si každý přijde na své.
Fanoušky dlouho očekávaný projekt Darona Malakiana konečně přichází před světla reflektorů a nese s sebou strhující nářez nabízející 15 songů, kde si každý přijde na své.
"Mohl bych vydat deset sólo desek hned zítra. Mám tady tuny materiálu, co se mi tak válí kolem. Po těch dvou albech (Mezmerize/ Hypnotize) na chvíli vypnu a stvořím něco na vlastní pěst, tak jako Serj. A ne, System Of A Down se nerozpadá. Jen vydáme nějaké vlastní sólo nahrávky, jak to udělali Kiss.”
Představa Scars on Broadway se zrodila už během nahrávání posledního alba SoaD Hypnotize v roce 2005 a když v roce 2006 kapela oficiálně oznámila, že si dá na pár let pauzu, každý z členů se pustil do něčeho sólového – Serj nahrál vlastní album, Shavo spolupracoval s Achozen, John se věnoval komiksům… Jen po Darnonovi se slehla zem až do podzimu 2007, kdy už o vzniku Scars on Broadway nikdo nepochyboval. A skutečně, na jaře 2008 o sobě začali dávat vědět koncerty po klubech v USA, ještě předtím vypustili do světa song “They Say” a na konci července konečně vydali debutové album, které se okamžitě stalo hitem.
Nový rockově - metalový počin se skládá z Darona Malakiana (kytarista a zpěvák, dříve taky hlavní mozek SoaD), Johna Dolmayana (bicí, rovněž ex-člen SoaD), Frankyho Pereze (kytara, back vokály), Dannyho Shamouna (klávesy, perkuse) a Dominica Cifarelliho (baskytara) a rozhodně stojí za pozornost. Ani náhodou tu nehledejte nějakou velkou podobnost se SoaD – i když mezi skupinami je určité pojítko, jsou to dvě naprosto odlišný věci. Zatímco Systémy se těžko daly zařadit do jednoho konkrétního žánru, Scars jsou typický rock doplněný o elektronické prvky (dost jsou slyšet například v Chemicals) a i texty se svým obsahem liší – zatímco pro SoaD byly typické nejrůznější narážky na politiku, války, arménskou genocidu, společnost atd., u Scars jsou texty, když to řekneme poeticky, spíš vyjádřením Daronova pohledu na svět - a když to řekneme normálně, prostě se zase jednou zhulil a nakonec z toho vznikl úspěšný debut.
Album působí uceleným dojmem, na sebe navazující písničky jsou až na pár výjimek rychlý a živý, dost rytmický, s chytlavými refrény, které vás donutí si je prozpěvovat už po prvním poslechu, a rovněž potěší řízné kytary i dobré back vokály. Těžko říct která je nejlepší, protože jednak se každýmu líbí něco jinýho a jednak po poslechu zjistíte že prostě nejste schopní vybrat jenom jednu (za mě jsou to již zmíněná Chemicals, Exploding/Reloading, Stoner Hate a 3005).
Daron nemohl a ani nechtěl předělávat staré songy Systémů – jak sám řekl, byla by to jen laciná napodobenina. Místo toho si tedy pracoval v klídku doma, spal, když je každý normální člověk v práci, dal si hezky na čas a vyhulil spoustu trávy... Od začátku chtěl vytvořit něco odlišného a jak se mu to povedlo, už posuďte sami.
Klip They Say
Představa Scars on Broadway se zrodila už během nahrávání posledního alba SoaD Hypnotize v roce 2005 a když v roce 2006 kapela oficiálně oznámila, že si dá na pár let pauzu, každý z členů se pustil do něčeho sólového – Serj nahrál vlastní album, Shavo spolupracoval s Achozen, John se věnoval komiksům… Jen po Darnonovi se slehla zem až do podzimu 2007, kdy už o vzniku Scars on Broadway nikdo nepochyboval. A skutečně, na jaře 2008 o sobě začali dávat vědět koncerty po klubech v USA, ještě předtím vypustili do světa song “They Say” a na konci července konečně vydali debutové album, které se okamžitě stalo hitem.
Nový rockově - metalový počin se skládá z Darona Malakiana (kytarista a zpěvák, dříve taky hlavní mozek SoaD), Johna Dolmayana (bicí, rovněž ex-člen SoaD), Frankyho Pereze (kytara, back vokály), Dannyho Shamouna (klávesy, perkuse) a Dominica Cifarelliho (baskytara) a rozhodně stojí za pozornost. Ani náhodou tu nehledejte nějakou velkou podobnost se SoaD – i když mezi skupinami je určité pojítko, jsou to dvě naprosto odlišný věci. Zatímco Systémy se těžko daly zařadit do jednoho konkrétního žánru, Scars jsou typický rock doplněný o elektronické prvky (dost jsou slyšet například v Chemicals) a i texty se svým obsahem liší – zatímco pro SoaD byly typické nejrůznější narážky na politiku, války, arménskou genocidu, společnost atd., u Scars jsou texty, když to řekneme poeticky, spíš vyjádřením Daronova pohledu na svět - a když to řekneme normálně, prostě se zase jednou zhulil a nakonec z toho vznikl úspěšný debut.
Album působí uceleným dojmem, na sebe navazující písničky jsou až na pár výjimek rychlý a živý, dost rytmický, s chytlavými refrény, které vás donutí si je prozpěvovat už po prvním poslechu, a rovněž potěší řízné kytary i dobré back vokály. Těžko říct která je nejlepší, protože jednak se každýmu líbí něco jinýho a jednak po poslechu zjistíte že prostě nejste schopní vybrat jenom jednu (za mě jsou to již zmíněná Chemicals, Exploding/Reloading, Stoner Hate a 3005).
Daron nemohl a ani nechtěl předělávat staré songy Systémů – jak sám řekl, byla by to jen laciná napodobenina. Místo toho si tedy pracoval v klídku doma, spal, když je každý normální člověk v práci, dal si hezky na čas a vyhulil spoustu trávy... Od začátku chtěl vytvořit něco odlišného a jak se mu to povedlo, už posuďte sami.
Klip They Say
