Squatting - Milada a Prase

Jediný fungující český squat - Milada a Prase ( 1.5.1998 - ???)

Milada je současným středobodem undergroundu v Praze. Už přes 10 let se zde pořádají různé kulturní akce a happeningy, přijíždějí i zahraniční kapely. Sousedí s vilou Miluškou, přezdívanou Prase, která slouží pouze k bydlení, ale oba dva domy jsou aktivitami propojené.

Obyvatelé Milady úzce spolupracují s iniciativou Food Not Bombs, DIY a freetekno kulturou. Lidé kolem Milady jsou obvykle levicově zaměření (komunisty ale nevolí), část z nich jsou anarchisté, část apolitičtí a najde se i pravý střed. Politický postoj není vizitkou kvalitního člověka, hodnoty těchto lidí jsou především nežít konzumním stylem života a nepoužívat zbytečné násilí. Miladou prošla už řada obyvatel různých věkových kategorií a sociálního postavení. Vyzpovídala jsem jednoho z nich, který byl už u vzniku tohoto kultovního squatu.

Ahoj, kde bydlíš?
Na Praseti.

Jaké je to na Praseti? A jak Prase vzniklo?
Prase bylo zaskvotovaný asi dva měsíce po Miladě, prostě několik punkerů zjistilo další opuštěnej baráček hnedle vedle. Ten si zaskvotovali přes léto. Na zimu všichni odešli, protože "mladí punkeři" si nezařídili topení a hlavně dotyčný skvoter musel odmaturovat. Na jaře následujícího roku jsem se tam nastěhoval já plus dva kamarádi a dělali jsme si tam trochu hipíckou komunitu. Tu nám rozesrali punkeři, kteří se tam vrátili hned potom, co odmaturovali a my odjeli. Celý následující čas to byl hustej punkovej squat (dost barák rozmrdali:-)) a po povodních ho opustili. Já jsem se vrátil na Prase v zimě 2003 s projektem přeskvotování. To se mi ale nepovedlo:-))

Kdy měla Milada nejplodnější období?
První tři roky po zaskvotování...

Má Milada nějaký nepsaný domovní řád?
Určitě.

Jak se chová komunita k problémovému obyvateli? Vyhodili někdy z Milady někoho?
Problémoví obyvatelé by se vůbec neměli objevit, jsou-li, potom to je problém komunity a ne "problémového obyvatele". Z Milady po dobu její existence odešlo několik lidí, ať už s problémy nebo ne. V důsledku to vypadalo tak (jak je to všude), že se dával měsíční čas, než byl někdo přijatej a potom se ukázalo, jestli novýho příchozího všichni chtěj jako člena kolektivu.

Jak řeší squateři obvykle trvalé bydliště a jine úřední věci?
Tak, jak chtěj. Squateři mají z pravidla trvalé bydliště, záleží na nich, jestli platí pojištění. U mladých lidí není až takovej problém se zákonem, stejně jsou zesraný a bez doktora se neobejdou. Proto také (i z dalších důvodů) pracujou.

Navštívil jsi i jiné squaty v zahraničí?
V roce 2000 jsem odjel do Zurichu, kde jsem zůstal tři roky a kde jsem pochopil (protože jsem to osobně prožil) většinu toho, o čem mluvím a co jsem přesvědčenej, že funguje. Krátkou dobu jsem žil v Berlíně, Drážďanech.

Popsal bys politickou náladu ve squatu?
Důležité jsou anarchistické motivy, ne však vždy jsou squateři revolučními anarchisty, protože politické teze anarchismu, její rozervanost a vnitřní konflikty můžou indikovat anarchismus jako doktrínu, která je vynucována. Stejně členství v anarchistických organizacích. Pakliže je jedním ze základních anarchistických ideálů antikapitalistická činnost, potom je třeba uvědoměle jednat antikapitalisticky, což v důsledku znamená: nebýt aktivní pro peníze a (to zejména) nepoužívat konkurenci, ale spolupráci. Jestli je typické pro kapitalismus tvorba hierarchických systémů, pro anarchisty to zjevně musí být podpora společností (komunit, kolektivů) nehierarchických, rovnostářských. Shrnuto, můžeme říct, že squateři jednaj v duchu anarchie, neuznávaj však "anarchismus". Ani to není tak jednoduchý říci, při hlubších analýzách směrování a realizování anarchie se můžeme dostat k mnohem závratnějším definicím.

Něco na závěr?
Já považuju squat za místo, kde je možný (ne však bezpodmínečně) nahlédnout na svobody osobní i kolektivní (vytvoření nehierarchické, rovnostářské, bratrské komunity), je to možný však i jinak.

Nejžhavější novinkou je, že Milada bude zapsána do katastru nemovitostí. A to může znamenat její konec. V sedmdesátých letech minulého století měl být objekt zbourán, a tak byl vyškrtnut z katastru. Ústav pro informace ve vzdělání (ÚIV), jakožto majitel pozemku, na kterém se dům nachází, požádal o jeho zapsání. Majitel tohoto objektu není, Milada vlastně právně neexistuje.

Zpravidla, když má dojít k vyklizení, obyvatelé squattu se zabarikádují, vlezou na střechu, sympatizanti přijdou na pomoc a celý zásah vypadá trochu jako z filmu. Milada je trnem v oku spoustě spořádaných občanů, často se do něj pouští média, hlavně bulvár manipuluje s veřejným míněním, takže průměrná babička, čtenářka Blesku, Vám o squatterech poví, že to jsou feťáci, bordeláři, vyžírky společnosti a mají žloutenku a blechy. Na webových stránkách Milady se posléze objevilo prohlášení, že budou s ÚIV jednat, a v žádném případě se nebudou vzdávat. Mají možná šanci na úspěch, očekává se široká podpora liberálně smýšlející veřejnosti.