Squatting - RESIST, RECLAIM, REFUSE!

Squatterem se nemůže nazývat líný tulák a bezdomovec, ba ani zloděj. Je to člověk, který se rozhodl odloučit od dnešního konzumního světa, kolotoče vydělávání peněz v korporacích, jejich následném utrácení v nákupním centru a odreagovávání se mainstreamovou kulturou. Má donkichotskou snahu nalézt přívětivé místo na bydlení pro sebe a svoji komunitu, klubovnu pro kamarády, koncertní sál pro veřejnost, galerii pro milovníky umění, jídelnu, aulu na přednášky. A u nás mu za to hrozí trest podle paragrafu 249 - neoprávněné užívání domu.

Pokud trpí černá ovce dnešní společnosti naivní touhou po vlastní kultuře a komunitě, nemá opravdu jinou možnost, než se ocitnout v rozporu se zákonem? Možná ano. Ale vytvořit alternativní svobodný prostor v tomto státu legálně vyžaduje tak velké úsilí, že zatím není znám případ, že by se to komu úspěšně povedlo.

Lidé, co se o to snaží, často pracují v jiném oboru, než jen jako podnikatel se svým klubem a svůj projekt dotují z vlastní kapsy, protože na intelektuálně náročnější akce, která nemá sponzory a nevládne tam masově populární hudba, jen málokdy vydělají. Projekt ve většině případů končí krachem, anebo majitelé ustoupí ze svých původních vizí a začnou na místě pořádat akce komerční.

„Mizením autonomních komunit, které spojovalo podobné kulturní, politické či ekologické smýšlení, přichází společnost o hodně. Je to jako v přírodě, pro kterou je důležitá biodiverzita. Monokultura, ve které žijeme, je náchylná k nemocem a zkáze.“ Jakub Polák, squatter.

Možnost využití volného neobydleného prostoru, který je finančně nenáročný a pohybují se v něm svobodomyslní lidé, by byl bezbolestným a morálně přirozeným řešením. Legislativa tuto možnost neuznává, alespoň ne u nás, kde je společnost jednoznačně orientovaná na zisk.

Dalším argumentem pro povolení využití neobydlených prostor je následující fakt - západní společnost vyprodukuje takové množství odpadu, o kterém běžný uživatel matrixu ani netuší. Kromě toho, že více než polovina funkčních potravin u nás končí v odpadkovém koši, je nasnadě, že každou chvíli zakopnete o nevyužívané, opuštěné místo. Topíme se v odpadcích, a když je někdo chce využít či zrecyklovat, zařadíme ho do škatulky „nebezpečný vandal“.

„Většina lidí dělá 40 a více hodin týdně práci, která je nebaví, aby si mohli koupit věci, které nepotřebují.“ Madeline Nelson, aktivistka

Bylo by ale krátkozraké nadávat pouze na stát, vina je částečně i na straně mladých lidí, jejichž alternativní aktivity se spíše soustřeďují do soundsystémů a openair freetekno akcí. O víkendu chtějí utéct z města, pryč z šedivého zástupu paneláků a neosobních ulic přeplácaných agresivními reklamami. I street art začal upadat, hlavně díky policejním postihům - někdy to opravdu vypadá, že tato generace začíná vzdávat přetváření svého životního prostoru v něco oduševnělého.

Výčet nejznámějších mrtvých squatů v historii ČR

Zlatá Loď (1990 - 1994) - umělecky zaměřená komunita, ne politicky. Dnes je po ní pojmenován kultovní obchod s malířskými potřebami.

Buďánka (1991 - 1992) - vystěhovaní obyvatelé pokračují ve squatu Sochorka.

Sochorka (1992 - 1997) - v domě je redakce a tiskárna známého anarchistického periodika A-kontra.

Papírna (1991 - 2003) - squaterům ze Sochorky byl poskytnut prostor od radnice Prahy 7 v ulici Za Papírnou.

Ladronka (1993 - 2000) - všestraně aktivní squat, který se téměř podařilo legalizovat, nakonec ale vládní představitelé ustoupili, dnes je tam luxusní půjčovna bruslí a bowling.

Medáci (1995 - 2002) - sídlili ve Střešovicích, byli velmi dobře organizovým s širokým spektrem aktivit

Turbovka (2006 - 2007) - byla známá hodně v komunitě freetekna.

Cibulka (2006 - 2007) - vystěhování proběhlo neslavně brutálním zásahem policie. Před osquattováním se v minulosti konaly různé akce.