Stáhni mě do pekla

Nový film z pera a režie Sama Raimiho vás naučí jedno - neprodloužíte hypotéku a brány pekla otevřou chřtán. Pro ty nepřímo zúčastněné, je to však docela sranda a tak se i přes značný stres nedokážete přestat dívat. Už stylové uvodní titulky přitom dají tušit, že tentokrát si Sam hodlá libovat snad ve všech hororvých klišé. Věřte, že přitom nepůjde jen o většinu myslitelných typů lekaček, ale ohromí i bohatostí prostředí. Od spoře osvětleného, prázdného, podzemního parkoviště, přes vylidněnou chatu, esoterický krámek s věštírnou, chátrající viktoriánskou vilu, zařízenou jako opiové doupě, po nezbytný hřbitov. Všude tam se hlavní hrdinka Christine, pracující jako bankovní úřednice, bude muset potýkat s terorem pekla, které si už na ni brousí zoubky. A důvod? Pro kariérní postup připravila o střechu nad hlavou jednu postarší cikánku a ta na ní uvrhla své kouzlo, takže Borat měl zase pravdu!

Christine, v podání přesvědčivé Alison Lohman, přitom čeká dlouhá cesta plná okultismu, děsu a touhy po vykoupení. Ty, co do kina berou i své jemnější polovičky, jistě rovněž neurazí fakt, že se příběhem táhne i lehce milostná linie, kterou představuje Christinin vztah s obětavým učitelem, na jehož jméno si sice nevzpomínám, zato obličej jeho představitele Justina Longa (který se, alespoň pro mě, nezbavil nálepky přítele Bobbyho ze Zack a Miri točí porno) mi úsměv na tváři vyluzuje ještě teď.

Co však krom trochy muchlování, vyjádřené střihem na ránní vstávání v děsu, ještě od nového snímku čekat? Pro znalce stačí lakonicky poznamenat, že vcelku se sice jedná o typického Raimiho, jenže tak nějak otupeného pro konzervativnější typ obecenstva. Kamerové úhly jsou méně zběsilé, gore efekty méně gore, i surrealistické prvky jako pověstná motorová pila namísto ruky v Evil dead, jsou zde nahrazeny méně nápadnými, ale podobně absurdními záležitostmi. (Nebo si taky v kůlně zavěšujete kovadlinu tři metry ke stropu?) Z celého snímku je patrné, že produkce nejspíš držela Sama zkrátka, či se snad on sám rozhodl méně vymezovat proti divákovi.

Světe div se, filmu to neuškodilo. Jen ty, kdo nemají s Raimiho tvorbou zkušenosti, tento krok uvedl do mírného rozčarování, v nemž se křečovitě snažili film někam zařadit. Jenže ono to ani příliš nejde, takže se s faktem, že se ještě za úleku současně smějete, buď smíříte, nebo opustíte kino, jako dvojice vedle mě. Mísení komedie s hororem tu od konce osmdesátých let dlouho nebylo a osobně jeho návrat s povděkem kvituji, zejména navrací-li ho člověk, který se právě tímhle způsobem nahlížení na žánr proslavil.

Sesumírováno pro čtenáře posledních odstavců - není pochyb o tom, že Stáhni mě do pekla bude lépe fungovat jako půlnoční festivalová třešnička, než kinorip, co si plni očekávání stáhnete (do pekla) doma z netu. Stejně tak není moudré k němu přistupovat jako k dílu, které vryje zářez do historie hororu. Co dokáže je skvěle pobavit. Tedy alespoň všechny ty, co nesledují onen pokleslý žánr primárně ze sadistických nutkání, či potřeby strachu, ale protože se u něj baví, nejlépe v dobré společnosti přátel.

Jim je film snad i věnován. A jim bych jej vřele doporučil ♣