16. 09. 2010

Tisíc sluncí svítících na Linkin Park

Linkin Park při natáčení desky A Thousand Suns moc nevyspěli. Žádný plnovous nadupaných pecek, co si za pár let poslechnou snad i vaše děti, nečekejte. Tohle CD je spíš takové strniště a mnoho lidí by Tisíc Sluncí z tváře Linkinů nejradši oholilo, avšak hudební milovníci je s radostí hladí pořád dokola.

Pro skalní fanoušky představuje nové album víceméně zklamání. Pokud jste čekali hitovky typu Numb, Papercut anebo In The End, poslech se pro vás změní v jedno, téměř čtyřicet osm minut dlouhé, slzavé údolí. Naopak milovníci nových zítřků si přijdou na své. Jedná se o velmi dobře poslouchatelnou desku, kterou si kluci složili nejpíš především pro sebe.

Intro zvané Reqiuem pro album nepředstavuje zádušní mši, jak by se mohlo z jeho názvu zdát, ale naopak našeptává - Pojď, posaď se a v klidu poslouchej, co si pro tebe kalifornští kluci přichystali.

V ani ne minutové The Radiance zazní citát otce atomové bomby – J. Roberta Oppenhemera, pak vás po dlouhé předehře pohladí na duši Chesterův zpěv, který při Burning In The Skies působí víc než uklidňujícím dojmem. Empty Spaces jsou jako zvuky výstřelů do noci, doslova, a stejně jako ty mizí v ozvěně, se When They Come For Me vzdaluje od starých Linkin Park na míle daleko.

Po pomalém Robot Boy následuje Jornada Del Muerto a Fallout - krátké oddechové vsuvky. Naopak Waiting For The End místy připomíná rastamana, co si poklidně potahuje z ranního jointu.

Blackout patří k těm vyčnívajícím věcem na albu a jejímu zpracování hlasitě tleskám. Wrectches And Kings přesně ukazují, co má místo v hudebních srdcích Linkinů - rap. Wisdom, Justice And Love do svého textu opět zapojila citát – tentokrát od Martina Luthera Kinga. Můj osobní favorit Iridescent mě natolik okouzlil, že bych ho zařadila na seznam "Písničky, které mi zahrají na pohřbu." Předposlední The Catalyst je propracovaná hitovka, kterou uslyšíme na MTV ještě pár měsíců a navíc se stala promo songem celého alba. Závěrem vám Messenger Chester svými čistými výškami oznámí konec celého alba a to za doprovodu akustické kytary.

Leč album není to pravé ořechové co se starých Linkin Park týče, má duši. Zbrusu novou duši, jež skýtá patnáct originálních věcí k datu 14.9.2010.