09. 07. 2007

Barevný závoj

Barevný závoj nadějného J. Currana potvrzuje, že filmový žánr "romantické drama" nemusí nutně znamenat patetickou sladkobolnou nudu...

...primárně určenou generaci seniorů a ženám v domácnosti, případně hollywoodský blockbuster s velkolepou výpravou a masovou propagací. Sejde - li se šikovný scénárista, který si poradí s adaptací klasika - v tomto případě u nás nepříliš čteného W. Sommerseta Maughama, s precizním kameramanem a pod taktovkou zručného režiséra, může vzniknout nadprůměrný snímek.

Osudy Waltera a Kitty jsou lehce předvídatelné a poplatné době. Mladá Londýňanka se na nátlak matky, jež je horší než všechny postavy matek z románů Jane Austen dohromady, vdá za seriozního bakteriologa. Nemusím zdůrazňovat, že se jedná o sňatek z rozumu. Brzy se stěhují do Šanghaje, znuděná dívka si nachází milence a zhrzený manžel ji krutě potrestá: přihlásí se jako dobrovolník do oblasti krutě stíhané cholerou a Kitty nezbývá než jet s ním. Na pozadí občanských bojů a rychle se šířící epidemie sledujeme příběh neštastného manželského páru, který po krůčkách přichází ke zjištění, že lepší než bořit je stavět. Nevraživost střídá pochopení a s odpuštěním nalézají snad i lásku...

Předvídatelný děj se však stává atraktivním především díky způsobu servírování. Charakteristický je důraz na detaily, dialogy, neobsahující ani o slůvko víc než mají, záběry exotické krajiny. Skvělé ztvárnění hlavních rolí (Naomi Wats a Edvard Norton) umožnuje divákovi plně se vžít do jejich pocitů. I když zbrklý začátek kontastuje s událostmi přeplněným koncem, film se jinak svými kvalitami řadí do áčkové kategorie.