25. 03. 2010

Gorillaz – Plastic Beach

 

Po pěti letech se otevřela vrátka pavilonu londýnské ZOO, aby Gorillaz mohli představit svoji novou placku Plastic Beach a částečně tím vysvětlit, co se posledních pět let od vydání desky Daemon Days dělo za opičárny.

Ať už bychom se na to podívali z toho či onoho pohledu, nový materiál docela potěší. Na tvorbě nové nahrávky se mimo Gorillaz podíleli třeba takové hudební osobnosti jako Mos Def, Snoop Dogg, Gruff Rhys (Super Furry Animals), Lou Reed (The Velvet Underground) nebo Mick Jones (The Clash).

Skutečností je, že se v několika skladbách vykradli z desek předchozích. Trapas? Možná. Rozhodně jim ale patří uznaní už jen za to, že po tak dlouhé době se rozhodli vůbec něco natočit. V takové době nečinnosti by dost možná většina interpretů nažhavila své kreditní karty, nakoupila tuny drog a za poslední prachy by se sjela a upadla do zapomnění.

Každopádně skladby, ve kterých gorily spolupracují s hosty, se zdají být spíš původní tvorbou hostů s featuringem Gorillaz. Někdo v tom může vidět určitou míru neschopnosti vystupovat sám za sebe, ale já osobně v tom vidím super vtip a dobrý nápad. Možná je jedno, jestli to je záměrný nebo nechtěný výsledek.

Deska se celou dobu nese v příjemné, pohodové atmosféře plné alternativních tónů a úchyláren (v dobrém slova smyslu), jasných hip-hopových základů a povedené popové elektroniky. Celkově bych nic extra nevytýkal ani nevyzdvihoval. Je to povedené album, které stojí za více než jeden poslech. Londýňané by měli gorilákům postavit nový pavilon opic, pořídit skvělé vybavení a hlavně tuny Chiquita, jestli si chtějí od Gorillaz někdy v budoucnu něco dobrého poslechnout.

A jak to vlastně zní? To můžete posoudit sami ze singlu "Stylo".