Lidská práva...
... pouze pro ty, kteří je respektují a dodržují. Ano, přesně tak. Toto heslo by měl mít doma pověšeno každý, kdo se oněmi lidskými právy ohání. Bohužel pro společnost, tímto heslem se řídí žalostně málo lidí.
Každý člověk na světě má od narození až do smrti svá práva. Právo na život, na vzdělání, na slušné zacházení a na svobodu. To jsou ty základní. Život a svoboda člověka jsou dvě nejposvátnější věci na světě.
Nikdo nás nesmí omezovat a nikdo nemá právo vzít nám život. To jsou lidské povinnosti, protože s každým právem přichází i povinnost.
V roce 1961 byl Peter Benenson, britský právník, rozhořčen a šokován po tom, co si přečetl v novinách zprávu o dvou portugalských studentech odsouzených k sedmi letům vězení za to, že si připili na svobodu. Jako reakci na tuto událost založil dnes již světoznámou organizaci Amnesty International. Organizace bojuje proti všem druhům lidského bezpráví po celém světě, je odsuzována diktátorskými režimy a má na kontě řadu úspěchů a zásluh o prosazení lidských práv v problémových zemích. V roce 1977 byla organizaci udělena Nobelova cena míru. Všechna čest! Zde se však dostáváme k problému.
Každý člověk, každá organizace, zkrátka vše, co má ve světě zásluhy a úspěch, nakonec zákonitě začne dělat i chyby. Nechci tímto soudit Amnesty International nebo zastánce lidských práv, ale je třeba si uvědomit, že z mouder, která hlásáme, se občas stávají nesmysly. Mluvím o konkrétních případech. Obhajování lidských práv vrahů, arabských teroristů, snahu zrušit věznice typu Guantanámo a také snahu o zrušení trestů smrti.
Jak již bylo řečeno, nikdo nemá právo nikomu vzít život nebo svobodu. Pokud toto všichni dodržujeme, není problém. Bohužel v každé společnosti se najdou jedinci, kteří lidská práva nedodržují, vraždí a terorizují, jak je napadne. Co si potom můžeme myslet o tom, když někdo prohlásí, že toho usvědčeného vraha přeci nemůžeme zabít, protože má svá lidská práva a my mu nesmíme vzít život? Že to zní trochu nelogicky?
Osobně znám dost lidí, konkrétně patřící ke Katolické církvi, kteří tento názor zastávají. Horliví obránci lidských práv bývají stejného pro mne nesmyslného názoru. Pokud se propaguje takový názor, můžeme si položit tuto otázku: Každý má právo na svobodu a slušné zacházení, jak k tomu potom přijdou ti ubozí vězni, zavření za trest na několik let? Jejich lidská práva jsou přeci taky pošlapána, je omezována jejich svoboda! A proč jsou tito lidé zavření? Proto, že páchali zločiny. Spousta těch zločinů byla i proti lidským právům, proto jsou zavření a zbavení dočasně práva na svobodu. Je to omezování lidských práv, které společnost nejen toleruje, ale dokonce schvaluje jako přijatelnou a správnou variantu. Jakmile se však začne mluvit o trestu smrti, všichni se hned bouří. Proč?
Je to z principu stejný trest jako odnětí svobody, samozřejmě úměrný provedenému zločinu. Námitek je několik, například, že každý se může polepšit. Samozřejmě, proto je na nás, abychom posoudili, jak vážný je prohřešek a zdali dáme člověku šanci napravit se. Spousta lidí svého činu lituje, myslíte si však, že například arabský terorista, který pro svou pevnou víru v Alláha zabije deset nevinných lidí bude svého činu později litovat a pokud mu pouze odejmeme svobodu na určitou dobu, polepší se, přestane vraždit lidi a stane se například humanitárním pracovníkem? Omyl! Takovýto člověk půjde a rovnou z vězení zabije další lidi, protože mu to přikazuje jeho víra, za kterou je ochoten bez váhání položit život.
Víra je samozřejmě každého věc, ovšem respektování lidských práv je důležité, proto usvědčeného fanatického vraha je třeba zbavit jeho lidských práv nadobro bez možnosti navrácení, jinými slovy popravit ho. Pokud necháte takového člověka třeba i na doživotí ve věznici, bude to pro něj jistě těžší trest než smrt, ale civilizovaná společnost si tím přinese spoustu problémů. Z něčeho ho musí živit a šatit, někdo ho musí hlídat. V České republice stojí pobyt jednoho vězně ve vězení zhruba 1000 Kč na den. To je dost. Při představě, kolik je u nás těžkých zločinců, odsouzených na dlouhou dobu, je to opravdu hodně peněz. Za tyto peníze by se dalo pořídit mnoho užitečnějších věcí. Například zmodernizovat školy, nemocnice, zvýšit platy jejím zaměstnancům atd… Náklady na popravu jsou určitě menší.
Jistě, dá se namítnout, že justiční omyl je vždy možný a poprava nevinného člověka je skutečně velmi tragická a vážná věc. Avšak zde namítám toto: Dnešní metody dokazování viny jsou natolik vyspělé, že pokud se nic nezanedbá, je pravděpodobnost popravy nevinného skutečně velmi malá. A byť to zní děsivě, je lepší jeden nevinný mrtvý než několik notorických vrahů na svobodě.
Soudit druhé spravedlivě je vždy velmi těžké, neboť dokonalá spravedlnost neexistuje. I přes to se o ni musíme snažit. Ve středověku rozhodovaly boží soudy, dnešní metody prokazování viny jsou rozhodně přesnější.
Na závěr si dovolím jistý oblíbený citát mého otce: Justiční omyl je vždy možný. Omyl zločincova záměru je principiálně naprosto vyloučen.
A jak jste na tom vy? Myslíte si, že právo na dech má každý, bez rozdílu jeho provinění? Nebo jste zastánci trestů smrti?
Článek nemusí vyjadřovat názory redakce.