Marilyn Manson v Praze

Středa 13. června byla poněkud zvláštním dnem. Jednak už začíná být to vedro nesnesitelné a pak sem hlavně dostal nabídku od jedné kolegyně pisatelky zúčastnit se koncertu Marilyna Mansona v Praze, T-mobile aréně.

Jen co jsme dorazili před arénu, začali jsme se rozhlížet po různých „záhrobních zjeveních“, podivných karikaturách či divně vzhlížejících lidech, kteří k Marlinu Mansonovi a stylu, jakého si „death-rocku“, který hraje, patří. Ovšem žádná přehlídka se nekonala. Ba naopak. Až na tři, čtyři úkazy všude postávali normálně oblečení lidé, k rockově metalovému vzhledu jim napomáhaly maximálně černé kalhoty nebo kožená bunda. A ani účast nebyla nijak valná. Jen co jsme si vyzvedli lístky a vecpali se dovnitř, zjistili jsme, že dřívější popularita zpěváka je ta tam a prořídlé ochozy se spíš přišly ze zvědavosti podívat, co jim Manson nabídne za show.

To už hrála bláznivá předskokanka pro dnešní večer, Vladivojna La Chia & Banana, a tak jsme se usadili a zakoukali na pódium. Před šedivou plachtou, která zakrývala aparaturu Masonovy kapely, se děly věci. Chlapci v doprovodné kapele se snažili pořadně rozeznít své aparáty a poměrně umě se jim to dařilo. Zato s jejich frontmankou šili všichni čerti. V zářivě červeném oblečku poskakovala, válela se po zemi, pořvávala a vydávala všemožné zvuky jak smyslů zbavená. Kdo už tuto „temperamentní dámu“ někdy viděl, dozajista si její křepčení užil, ale nám, kdož jsme ji viděli poprvé, museli pomáhat zpátky do sedaček.

Po pár písničkách předkapela, díky bohu, dohrála a všichni přítomní se začali těšit na to, proč sem dorazili. Před celé podium pořadatelé spustili černou plachtu, uprostřed nahoře s dvěma krvavě červenými M, a začali připravovat pódium za ní.

Po poměrně dlouhém čekaní na jakýsi chybějící aparát u zvukaře už nic nebránilo vypuknutí show. Hala zhasla, začalo hrát intro a na prosvícené plachtě se začaly objevovat obrysy muzikantů. Ve chvíli, kdy plátno spadlo, ozvaly se první slova písně "If I Was Your Vampire", na scénu přišel Marilyn Manson a dav vybuchl nadšením. Bohužel poprvé a skoro naposledy. Kromě mikrofonu ve tvaru dýky, válení se neustále na zemi, skopávání stojanu na mikrofon či vystrkování zadnice na diváky, se žádná nadupaná show nekonala. Vrcholem byly na konci vystřelené konfety a dýmem se opájející zpěvák. Na poměrně hezky vytvořené stagi, kde na aparátech byly blikající hřbitovní svíce, na jedné straně sestava bicích, na druhé klávesy a dva doprovodné kotle a nad tím vším plátno, kde občas proběhla letmá projekce, toho už o moc víc k vidění nebylo. Zazněly všechny známější hity, jako například cover "Sweet Dreams", song ze soundtracku k Matrixu "Rock Is Dead" nebo "The Nobodies" a za občasného skandování kotle a oslepujícího blikání světel se koncert pomalu ušoural ke konci. Manson s kapelou ještě zahráli jediný (!) přídavek a bylo po koncertě.

Očekávaná mega bláznivá perverzní show se nekonala. Hudebníci zdárně odehráli, co měli a Marilyn ukázal, že je taky jen člověk, co umí překvapivě udržet víc jak jeden tón čistě.

Fanoušci, kteří v hale ještě vydrželi, nebo znuděně dojídali svůj párek, se začali rozpačitě ploužit ven.