Modest Mouse - This Is a Long Drive for Someone with Nothing to Think About

S těmahle američanama to člověk nemá snadný. Jsou totiž něco jako boyband, ve kterým hrajou jen klony Davida Bowieho.

Takový hudební chameleoni, který vám nedaj nic zadarmo. S trochou úsilí ale přistoupíte na jejich hru a pak vás čeká už jen strmej sráz a žádná cesta zpět. To nebyla náhoda, když "This Devil's Workday" zněl jak kdyby ho zpíval Tom Waits, tyhle lidi vážně podepsali ďábelskou směnku. A je jedno jestli s Waitsem, nebo satanášem, ostatně najděte mezi nima pět rozdílů...

Nikde jsem si to neověřoval, ale řekl bych, že když nic jinýho, Modest Mouse rozhodně aspirujou na kapelu s nejdelšíma názvama desek v hudební historii. Na prdel jim sice dává jistá Fiona Apple s deskou: "When the Pawn Hits the Conflicts He Thinks Like a King What He Knows Throws the Blows When He Goes to the Fight and He'll Win the Whole Thing 'Fore He Enters the Ring There's No Body to Batter When Your Mind Is Your Might So When You Go Solo, You Hold Your Own Hand and Remember That Depth Is the Greatest of Heights and If You Know Where You Stand, Then You Know Where to Land and If You Fall It Won't Matter, Cuz You'll Know That You're Right" (Už chápete tu narážku ve Shrekovi?), ale to je víc humor, než cokoliv jinýho.

V případě Modest Mouse má tahle výřečnost titulů alb vlastně něco do sebe. Zaprvý takovou desku snadno vygooglíte (pokud si teda zapamatujete, jak se jmenuje) a zadruhý je vám aspoň hned jasný, že máte čest s kapelou, pro kterou texty nejsou jen vata k pěknýmu zpívání, ale nesou i nějaký sdělení, neřknu-li poslání. A že v dnešní době jsou zejména hudbení umělci mentory mládeže, je snad bez diskuze.

"Long Drive" je teprv druhou deskou kapely, nutno podotknout, že přitom Modest Mouse fungujou už hezkých patnáct let a v musicshopech byste našli již desku šestou. Vybírám a předkládám vám tuto druhou proto, že léta zcela prokazatelně prověřila její kvalitu a byť nikdy nezpůsobila takový poprask jako jejich průlomová "The Moon & Antarctica", pořád je to zatraceně hutná záležitost, která poctivě smrdí tím lehce dřevním undergroundovým soundem, který v kombinaci s punkově hysterickými vokály evokuje Pixies. Spojit Modest Mouse s tímto tělesem by ovšem byla chyba, kapela osciluje na hranici mnoha žánrů, k punku má však hudebně poměrně daleko. I když, ten dneska spolkne taky všechno..

Těžko "Long Drive" nějak škatulkovat, počítat však můžete s jímavým souzněním kytar lehce upomínajícím na postpsychedelickou éru, místy podpořeným smyčci, klidnou, ale hrubou rytmikou a především naříkavým a přesto jako břitva ostrým vokálem Isaaca Brocka. Ten od hysterického křiku, přes klidné deklamace, přechází až k dotýkajícím se melodickým intonacím a notně tak umocňuje sílu nikterak pitomých textů.

Takže pokud máte rádi indie, který ještě nezklouzlo k zženštilosti a tancovat se na něj dá maximálně pogem, zbystřete. A jestli jste si už pustili ty videa z youtube, máte patrně jasno. Pro mě je to zásadní věc, zvlášť v kontextu ostatních desek, o kterejch vám, děti, možná povím něco zas příště. Finální resumé ale nechám kulantně na vás ♣

O kapele:
http://www.modestmousemusic.com/
http://www.myspace.com/modestmouse/
http://en.wikipedia.org/wiki/Modest_Mouse/

Klipy z desky:
Beach Side Property
Lounge
Talkin' Shit About A Pretty Sunset