04. 03. 2009

Jump Pogo, Bounce Pogo!

Pogo, Moshing, Wall of Death…Ti z vás, kteří mají narůžovo natřený pokoj plný srdíček, asi netuší, o co jde. Naproti tomu těm, kteří vědí o čem mluvím, se nejspíš na tváři objevuje chápající a lehce škodolibý úsměv. Tyhle tance totiž v Karlovkách nepotkáte.

Nejlepší bude vzít to hezky popořadě a začít u původu všeho výše zmíněného - u poga. Pogo vzniklo už na začátku 70. let jako vzdor proti tehdejší diskotékové kultuře a stále se s ním setkáváme na rockových, metalových a punkových koncertech. První zmínka o něm se objevila v roce 1964 ve filmu “A Hard Day´s Night”, kde se Ringo Star pokouší tančit. Steve Severin zase připisuje vznik poga zpěvákovi legendárních Sex Pistols, Sidu Viciousovi:

Potkal jsem ho na koncertě. Neviděl na pódium, a protože stál úplně vzadu, musel skákat. Ostatní ho kupodivu začali napodobovat.

Mluvit tady o nějakém pevném řádu nemá smysl - tanečníci se řídí intuicí (a nebo je řídí alkohol). Tancuje se tak, že lidé v kotli (tzn. nejblíž pódiu) poskakují nahoru a dolů v osmidobém rytmu, a přitom házejí hlavou, máchájí kolem sebe rukama a všelijak se kroutí. Mohlo by se zdát že se lidé bijí, ale ke zranění dochází jen zřídka a pokud někdo upadne, ostatní mu pomůžou na nohy. Existují ale samozřejmě i tvrdší verze, ve kterých do sebe lidé navzájem kopou a narážejí s daleko větší agresivitou. Tady už je šance, že schytáte nějaký dobře mířený pravý hák, o hodně větší – obzvláště u Pitbull poga, při kterém jsou v kotli dva tanečníci a tanec se již mění ve skutečný boj.

Moshing, Wall of Death

Stejně jako u poga, i tady jde hlavně o zábavu a o způsob, jak si užít koncert a vybít energii. I když, v tomto případě už to má k nevinnému hopsání opravdu daleko. Celkově ale platí nepsané pravidlo, že se moshers (nebudeme se snažit to počeštit) nesnaží jeden druhého cílevědomě zranit a dodržují jakási pravidla ( Mosh Pit Etiquette či How to Mosh in a Mosh Pit), mezi nimiž je mimo jiné i sbírání upadlých kolegů ze země, vzájemný respekt, nedělání rozdílu mezi pohlavím a rasou atd. Sám termín “moshing” má původ u Washingtonské skupiny Bad Brains. Díky jejich jamaiskému přízvuku znělo slovo “mash” v jejich textech jako “mosh”. S postupným vývojem americké hardcorové scény se tak začalo říkat i tanci, což se nakonec ustálilo v této podobě poté, co se slovo psané “mosh” začalo objevovat v hardcorových fanzinech. Sám tanec má své kořeny u poga, za vývoj však vděčí fanouškům, kteří se snažili vyjádřit agresivitu hudby zběsilými pohyby těla, poskakováním a naražením do sebe, zatímco hráči na pódiu skákali na lidi tlačící se pod nimi.

Moshing vypadá ve zkratce asi takhle: kruh lidí běhajících dokola, mlátících kolem sebe rukama a divoce narážejících do každého, kdo se vyskytne poblíž. Naproti tomu, při Wall of Death se dav lidí pod pódiem rozdělí na pravou a levou část, rozestoupí se, a vytvoří tak mezi sebou odstup několika metrů. Po signálu (značené zrychlení hudby, řev zpěváka,..) se proti sobě, za řádného bojového pokřiku, rozeběhnou.

Samozřejmě ne všem se taková zábava líbí a mezi rockovými/metalovými skupinami se najdou i odpůrci těchto tanců. Napříkad Pearl Jam nebo Smashing Pumpkins, kteří mají na nehody opravdu štěstí. V roce 1996, na jejich koncertě v Dublinu, divocí fanoušci ušlapali 17letou Bernadette O'Brien, která na utržená zranění pozdějí zemřela v nemocnici. V roce 2007 ve Vancouveru pak vytáhli z kotle 20letého muže v bezvědomí, který byl později v St. Paulské nemocnici prohlášen za mrtvého poté, co se přivolaným lékařům nepodařilo mu pomoci. Zpěvák Billy Corgan se po těchto nehodách nechal slyšet, že on i jeho skupina jsou kategoricky proti tomuto drsnému tanci. Při další nehodě, která se stala v roce 2001 na australském Big Day Out, zase fanynka zemřela na asfyxii (nedostatek kyslíku v orgánech a tkáních, v podstatě udušení) poté, co pobyla v kotli s moshujícími fanoušky. Není se čemu divit, mnoho skupin se ohledně moshingu vyjadřovalo (a stále vyjadřuje) s neskrývaným odporem. Mike Portnoy z Dream Theater popsal moshing takto:

Myslím, že naše publikum začalo být trochu pozornější a méně sympatizující moshingu... Chápu, že chcete uvolnit energii, ale když tohle lidi začnou dělat při Trough Her Eyes, je to směšné. Proto se tentokrát cíleně zaměřujeme na sály, kde si lidé budou moct sednout a pohodlně si užít naši show beze strachu z toho, že jim někdo v kotli zlomí nohu nebo rozbije obličej. Myslím, že takové opatření tento problém odstraní.

I přesto je však moshing stále vcelku běžnou součástí metalových koncertů a festivalů, i když mírnější pogo (naštěstí) převládá. To je ale vcelku pochopitelné, vzhledem k tomu, že asi jen málokdo stojí o to, být na koncertě zmrzačen. Dokonale zde platí heslo všeho s mírou – hranice mezi zábavou a zuřivou bitkou je tu totiž velmi křehká.