07. 10. 2010

Prefabrikát hvězdou showbyzu

Širší veřejnost opět usedá do svých pohodlných pohovek před obraz masového vraha času a soudnosti - před rádoby šokující, dech beroucí a úžasnou show, v níž se vyrábí budoucí tahouni showbyznysu a významné ikony české scény. Talentů je hodně, ale co s nimi?

Známkou toho, že čím dál více lidí trpí pocitem méněcennosti a omezených možností je stále narůstající počet televizních pořadů, kde si skoro jako ve hře The Sims vyrobíte vlastní postavičku a následně její osud určujete vy sami. Trošku mám obavy z progresu těchto pořadů a jejich následků.

Takové soutěže, jejichž formát se tváří mile a originálně, díky vám vydělají slušný balík a značně vás okrádají o čas. To by samo o sobě nebylo až tak hrozné, kdybyste se ale jako diváci nevědomky nestávali přímými účastníky v jejich hře a nepřímo se jí účastnili. Nicméně, věci kolem nás jsou otázkou volby a uspokojení vlastních potřeb, takže vinit televizní stanice, že nám něco takového nabízí, by nebylo úplně až tak na místě. Ostatně, potřeba něco takového vysílat je poměrně pozoruhodná a svědčí o svém.

Z pohledu obsahu jsou tyto pořady tak podobné, že se člověk může doopravdy ocitnout v úzkých. Představa, že na dvou programech dávají stejný pořad a na potvoru ještě ve stejný čas, může působit vážně újmy na zdraví, především na tom psychickém. Nerozhodní lidé by se podobným rozhodováním měli vyhýbat a vůbec na to nekoukat. Ve výsledku to dopadá tak, že diváci nervně přepínají televizní stanice a jsou stejně nespokojení. I idylicky vypadající nedělní večer se může proměnit v drama, i když zrovna nejde o důležité kolo, kde by mohli vyřadit vašeho favorita.

Díky nespočetnému množství reklam, které do vás podprahově nahustí úchylně vlezlé skeče, možná stačíte vytočit číslo Horsta Fuchse a koupit si třeba nový Kosmodisk nebo revoluční kráječ! Minimálně budete muset absolvovat mnoho sofistikovaných reklam na témata: prací prášky, vložky, tampony, desinfekční prostředky nebo telefonní operátoři. Pokud byste měli pocit, že vám soutěž talentů nedala tolik, kolik jste čekali, tak reklamy to rozhodně završí.

Kamenem úrazu bývají neustále se opakující tváře, které tyto pořady moderují nebo v nich působí jako porotci, což už začíná být trochu nuda. Jestli by mě něčím měla televize opravdu pobavit a posadit na zadek, tak jedině v případě, že by takovou soutěž uváděl třeba Aleš Brichta společně s Jiřím Kornem. V  porotě by klidně mohl sedět Pepa Vojtek, Iveta Bartošová, nebo Saskie Burešová. Velmi efektní a pozornost přitahující by mohly být kýčovitě trapné vstupy a američtěji pojatý koncept takové soutěže, kde by se porotci v případě neshody mohli začít mlátit, flusat po sobě nebo si rvát vlasy.

Co se soutěžících týče, chodí tam doopravdy různě zajímaví či nudní a trapní lidé. Některá vystoupení čiší svou trapností natolik, že snad jenom divák zažívá pocit trapnosti, narozdíl od soutěžícího. Naopak nutno říct, že se tam mihnou i velmi zajímaví lidé, kteří dokážou svým představením doopravdy zaujmout. Přestože chodí na castingy nespočet různorodých lidí s mnoha scénkami a nápady, zatím nikdo neměl dostatek odvahy na to, si ze soutěží talentů udělat trefnou a přitom vkusnou, s prominutím, prdel!

Nechci být pokrytec a přiznám, že se občas na podobné shows podívám ať už ze zvědavosti nebo proto, že mě to třeba zajímá. Přestože sám upřímně řeknu, že podobné manufakturně vyrobené talenty ani formát těchto pořadů nepodporuji.

Takové pořady jsou doopravdy natolik nenáročné a konformní, že by se u nich možná i nejvíce přízemní člověk odpoutal od reality. Někdo v podobných pořadech nachází odpočinkovou činnost, někdo zpětnou vazbu a někdo vlastní trapnost a zrcadlo sebe samotného.