Rozhovor: Niceland

Foto: Niceland.cz

Kolem teď již čtyřčlenné formace Niceland se v poslední době událo mnoho změn. O nových členech, rozchodu s vydavatelstvím, nahrávání nového CD „God Has Her Ways“ či budoucích plánech jsem si popovídal se zpěvákem Michalem Motyčkou.

Jak probíhalo skládání písní na první desku „Little Black Book“, byly všechny z Michalova šuplíku?

Na věci ze šuplíku se nakonec moc nedostalo. Až na jednu výjimku vznikly všechny písně během posledního roku. A dost často šlo jen o náčrty, všechno se pilovalo ve zkušebně a hlavně ve studiu. 

S jakými muzikanty vlastně proběhlo nahrávání debutu?

Kytary jsme měli na starosti já a Yarda Helešic, bicí a perkuse Jirka Stivín ml., který to "nabouchal“ za necelé dva dny. Jednu věc produkoval Honza Čechtický a klavír nahrál Filip Janeček.

Jak probíhalo poskládání členů do nové kapely? Představte trochu stávající členy.

Je to tak dva a půl roku zpátky a já už dost usilovně hledal kapelu. Vlastně bych spíš řekl, že jsem chtěl lidi, kteří se budou podílet na chodu kapely a na jejím fungování a ne jenom na doprovodu na koncertech. No a tahle informace se dostala k Sebastianovi z Bandzone.cz a dodnes nevím, jak na to přišel, ale oslovil kapelu The Bliss. Tříčlenné těleso, které vedl Tomáš Koula, na bicí Michal "Boodya" Budínský a basák Pavel Tomek. A i když označení indie/post hardcore znělo trochu děsivě v porovnání s Niceland, po první zkoušce to fungovalo slušně. Objeli jsme letní festivaly a v průběhu léta na post basáka přišel Přemek Černík. A v téhle sestavě hrajeme dodnes.

Příprav druhé desky se účastnila již celá kapela, kdo skládal nový materiál – texty a hudbu?

Základní náměty jsem nahrával doma se španělkou a posílal je klukům po mailu. Ve zkušebně jsme buď věci zaranžovali, nebo rozpitvali a předělali, takže se dá říct, že autorsky se podíleli všichni. A texty jsou až na dvě výjimky, které dopsal Přemek, moje.

Už máte hotovo?

Už jo. Ke konci jsme dotočili klavír do jedné společné věci s Andym Čermákem ze Sunflower Caravan a živé smyčce do dalších dvou. Pak následoval finální mix a mastering, během čehož jsme se zrovna moc nevyspali.

Na nahrávání desky se producentsky podílel Amák, bývalý člen kapely Sunshine, Kay Buriánek, její současný zpěvák a Martin Přikryl, kytarista z The Prostitutes. Jak jste se dostali ke spolupráci s těmito muzikanty, a proč právě tato volba?

Martin je můj dobrý kamarád a chtěli jsme spolu dělat už na první desce. A taky jsme chtěli, aby někdo Amáka usměrňoval v nepopových postupech. Ale ono to nakonec dopadlo trochu jinak a nikoho usměrňovat nebylo třeba. No a Kay se už v minulosti zmiňoval, že by u natáčení rád byl a s Amákem po těch letech výborně fungujou. Samozřejmě Kay i Martin jsou dost časově vytížený a nemohli být ve studiu pořád. Ale s pár věcma nám dost pomohli, taková producentsko-aranžérská supervize. A hlavně ten pohled zvenčí se hodí vždycky.

Jaké hudební vlivy jsou z vaší práce cítit, projeví se na nové nahrávce i vliv pánů producentů?

Určitě. Amák má svůj rukopis a my jsme mu od začátku nechávali hodně volnou ruku. Takže určité styčné body se Sunshine a jeho Night tam určitě jsou. Ale ještě důležitější je asi to, že tahle deska vznikla s celou kapelou a každý do ní vnesl svůj vliv a svoje oblíbence. Ale třeba na The Cure, Muse nebo Radiohead se shodneme všichni.

Uslyšíme v písních z nadcházející desky také nějaké hosty?

O nějakých jsme přemýšleli, ale vyloženě priorita to nebyla. Kromě Andyho je na desce třeba Mel Gibson.

Znáte už název nové placky a datum jejího vydání?

Deska se jmenuje God Has Her Ways. Taková slovní hříčka, že cesty boží jsou nevyzpytatelné, obzvlášť pokud je bůh ženská. :) A vyšla 11. října u Championship records.

Rozešli jste se s vaším původním vydavatelstvím, kde nastala chyba?

Chyba, to je pěkné slovo. No, dá se říct, že jsme měli trochu jiné plány, než naše vydavatelství. Poslední 2 roky jsme spolu vlastně ani moc nespolupracovali. A po poslechu prvních demosnímků sami uznali, že to zas takový pop není. Ale rozchod proběhl civilizovaně a dospěle a stále jsme přátelé :) Přibylo nám tím hodně práce, hlavně starosti s financováním a managingem, ale na druhou stranu se nám otevřely nové možnosti v rámci distribuce a vydání a hlavně umělecká svoboda.

Je lepší mít teď volné ruce, při plánován budoucnosti, přípravách druhé desky a podobně?

Vždycky je lepší mít volné ruce. Desku jsme plánovali dlouho, posunovali vydání. Z toho by asi firma nadšená nebyla. Ale je pravda, že nás teď nic neomezuje.

Jak bude probíhat výběr nového vydavatelství, už se něco rýsuje?

Distribuci zajišťuje Championship records a snažíme se teď připravit spolupráci i na jiných úrovních, od bookingu, přes merchandising a hlavně promo a média.

Myslíte, že vám to otevřelo dveře do zahraničí? Máte vůbec tyto ambice?

S touhle deskou určitě. U té první jsem to moc neřešil, byl jsem rád, že vůbec nějakou desku mít můžeme. Určitá jednání probíhají o vydání v Německu, ale zatím není nic definitivní, tak to nechci zakřiknout. Ale kontaktů venku máme docela dost, takže předpokládám, že nějaké koncerty v zahraničí budou

Rýsuje se nějaké turné k připravovanému CD? Jak probíhá výběr míst, kde budete hrát, pomáhá vám s tím někdo?

Booking máme na starosti sami. A kdybych to shrnul, chceme hrát všude :) Ne, vážně. Do konce roku máme cca 25 koncertů. A je hodně klubů, ve kterých jsme už hráli a do kterých se těšíme. Křest proběhne v Pražském Lucerna Music Baru 24. listopadu. Dojednáváme hosty, ale už teď víme, že před námi pokřtí svoje EPčko nadějní A Banquet. No a hlavně to bude dobrá párty, doufám.

Plánujete ještě nějaké změny nebo novinky, které budou fanoušci pozorovat s nástupem nové desky?

Největší změny se asi týkají zvuku desky, kterého se budeme snažit dosáhnout i živě. Elektronika i samply v něm budou mít své místo. Připravujeme jeden velmi neslušný klip v LA a na dalším se pracuje. Dále nové fotky, projekci na křest, trička, placky a snad i nové webovky. Všechno teď závisí na času a financích, ale nikdo neříká, že to musí být všechno naráz.

Jak vůbec vznikl umělecký pseudonym „Niceland“?

Potřeboval jsem kdysi nějaký název, abych mohl svoje první demáče dávat na web. A v té době běžel v kinech stejnojmenný film a mě to líbilo. Je to jen název, hudba je přednější.

A na závěr, bez přemýšlení, tři věci, bez kterých nemůžete žít.

Ženy víno zpěv. Ne vždy nutně v tomhle pořadí.