Sherlock Holmes

RECENZE   Když se kácí les, musí lítat třísky a je vidět, že Guy Ritchie se dřevorubectví nebojí. Po několika gangsterkách, které by stoupence Coppoli rozhodně nepotěšily, se tentokrát pustil do hotové modly anglické zaprděnosti - Sherlocka Holmese.

A řekl si, že když je to ten Hollywood, tak to rozjede ve velkém. Místo poklidného tlachání s nablblým Watsonem nad šálkem čaje o páté, můžete proto počítat spíš s demolicí lodního doku, demolicí laboratoře, demolicí prasečích jatek... Vlastně jen málo věcí zůstane ušetřeno. Jednou z nich je naneštěstí rozkrok Rachel McAdams, představující nezbytnou romantickou protiváhu, jinak v zásadě chlapské podívané. Film se zavděk tomu vlastně tříští na tři části :

První představují sekvence deduktivně detektivní, v nichž Holmes dokazuje, proč byl Doktor House takový trhák. Druhou sekvence akční, které nikoho nenechají na pochybách o Guyově zoufalé nepůvodnosti a nepřiznané lásce k Tenkrát na východě. A nakonec sekvence milostné, v nichž překvapivě přeskakuje jiskra spíš mezi Holmesem a Watsonem.

Nějak jsem se hned zkraje zapomněl zmínit, o čem nový Holmes vlastně je... Nejspíš proto, že kdybych byl stručný, řeknu - prakticky o ničem. Jistě, strašidelný iluzionista se vrátil z hrobu aby ovládl svět atp., ale hlavním záměrem tvůrců je pro tentokrát pouhé představení oživených hrdinů a kypření půdy pro další pokračování. Nutno říci, že v tomto ohledu, na rozdíl od mnoha jiných, scénář nezklamal a na konci filmu jsem měl na další dvě hodiny zábavy vcelku chuť.

Ne, že by přitom šlo o něco zvlášť výjimečného, ale přes očividné Guyovo paběrkování a neuvěřitelné podkuřování divácké mase, film překvapivě nepůsobí jako totální kočkopsí dort. Je to až zarážející, že blockbuster s tak slabou vizuální formou (Ano, Guy není žádný Terry Gilliam aby předvedl kejklíře a městskou spodinu v tom pravém světle a ani Ridley Scott aby si jeho industriální Londýn udržel kompaktně svůj špinavě romantický ráz), tak ohranou fabulí a v podstatě nijak inovativními akčními sekvencemi, může skvěle fungovat. Guy může děkovat především skvělým hercům, jejichž úštěpačné dialogové výměny rozhodně patří k nadprůměru (zde je nutné uznat scenáři velké plus) a pak taky velmi zdařilé Zimmermanově hudbě, která dělá pro atmosféru opravdu hodně.

Nový Holmes se rozhodně netají snahou oslovit především mladého diváka, je proto až překvapující jak věrný vlastně zůstává původním literárním charakterům, na které se pro všechny ty televizní série dávno zapomnělo. Pokud by našel ve své kategorii ekvivalent, bude jím patrně první Hellboy. V obou případech jde o filmy, které sází na ústřední dvojici hlavních hrdinů a epičnost je pro ně spíš nutným zlem. Pro mě je však sympatická především skutečnost, že se s novým Holmesem po deseti letech opět nenápadně vrací móda buddy filmů a to je nutné kvitovat vysokou známkou ♣