12. 03. 2008

Simple Plan

Před pár dny se ke mně dostalo nové, v pořadí již třetí, studiové album kanadské skupiny Simple Plan nazvané jednoduše – Simple Plan. Chcete vědět, jaké je?

Pierre Bouvier (zpěv/kytara), Sebastian Lefebvre (kytara), Jeff Stinco (kytara), David Desrosiers (basa) a Chuck Comeau (bicí) je pětice z frankofonního Quebecu. Ačkoliv prapůvodní složení Simple Plan (SP) se trochu lišilo, první desku nazvanou prozaicky „No Pads, No Helmets… Just Balls“, vydanou v roce 2002, měla na svědomí právě již výše zmíněná sestava.

A povedlo se. SP se svým debutem prorazili jak v domovské Kanadě, tak ve Spojených státech a trochu nečekaně také v Japonsku. Druhá deska, „Still Not Getting Any“, zaznamenala před čtyřmi lety úspěch v podstatě už po celém světě, ČR nevyjímaje. Nyní přichazí na pulty nové eponymní album.

A upřímně, není špatná. Je to sice popík, ale co si budem nalhávat, to SP hráli v podstatě vždycky. Celkově je kvalita skladeb velmi slušná a zejména první polovina songů na albu mne příjemně překvapila. Vyloženě hity tu však budete hledat marně. Hned první stopa na desce (vám už možná dobře známý singl „When I’m gone“) se sice tak na první pohled může zdát, ale oposloucháte si ji dřív, než byste čekali.

Jako celek působí album kompaktním dojmem. Navíc, i když je to v podstatě pořád ta samá písnička (většina textů se opět omezila na klasická témata typu: „já tě nemiluju“ a „ proč mě nemiluješ?“ ), na mě album působilo dospělejším dojmem, což se vzhledem k věku interpretů také dalo očekávat. Osobně mě nejvíce zaujaly skladby The End, Your Love Is A Lie (na kterou kapela v současné době natáčí klip) a Generation.

Abych ale jen nechválil. Hodně zamrzelo použití stokrát ohraných klišé, kterým se kapela myslím vyhnout mohla. Abych byl konkrétní, obzvláště nemám rád zbytečně laciné části textu (za všechny například „hej hou lets gou“ – zlo!) a často také více než povědomé pasáže, které originalitou zrovna moc neoplývají, tzn. déjà vu při každém dalším poslechu (ty si myslím bez problému najde každý sám).

Kdybych to měl shrnout, těm, kterým se SP nelíbili nikdy, ruce pryč. Ti, kteří na nich, stejně jako já, vyrostli, by zklamaní být neměli. Za sebe dávám 3/5. Snad budete spokojení i vy.