Subculture fest

Ve dnech 1. a 2. 8. se na pražském koupališti Džbán odehrál hudební festival, zaměřený především na punk, ska a psychobilly, který nemá co se týče obsazení v našich poměrech obdoby.

Stačí jen vypsat seznam hlavních hvězd a každému příznivci výše uvedených stylů poskočí srdce radostí. Tak tedy: Misfits, Mad Sin, Los Fastidios, Deadline, 999, Rico Rodriguez, Church of Confidence, The Hotknives nebo československá špička reprezentovaná kapelami jako Konflikt, N.V.Ú, Totální Nasazení nebo Volant. Bohužel, festival není nikdy tvořen jen kapelami, což se zde projevilo víc, než by nám bylo milé. Ale pěkně popořadě…

• Pátek

Už od brzkých ranních hodin se do areálu trousily skupinky prazvláštně vypadajících osob, ať už s číry na hlavě, nebo s tváří pomalovanou jako Mrtvá nevěsta Tima Burtona. Bohužel počasí se už od začátku postavilo na nepřátelskou stranu a výheň, kterou nám připravilo, byla nesnesitelná. Zřejmě každý se těšil na avizované koupání zdarma. Bohužel na místě nás přivítala jen vypuštěná a vysušená plocha. Vodu zřejmě z koupaliště těsně před festivalem někdo ukradl. Tím ovšem úvodní útrapy teprve začínaly...

Koupání jsme museli oželet a začali jsme ukázněně tvořit frontu očekávajíce otevření areálu a prodeje lístků v předem ohlášených 11 hodin. V tomtu stádiu jsme ale setrvali až do cca 13:00, kdy se brána skutečně otevřela. Potom následovala další hodinka vyplněná posouváním a centimetry směrem k pokladně, protože každý účastník musel být před vchodem řádně prohmatán, jestli do areálu nepašuje zbraně hromadného ničení. Nevím jak ostatní, ale já začínal téměř pociťovat prvotní příznaky AIM (akutní infarkt miokardu).

Po úspěšném koupení lístků na nás však čekal šok největší a nejkrutější. Na oficiálních webových stránkách bylo předem ohlášeno, že za ubytování na louce vedle festivalu se bude platit 60 Kč za stan. Nicméně přímo na místě na nás vyrukovali organizátoři se zcela nesmyslnou částkou 150 Kč na osobu (!!!). Přiznám se bez mučení - nezaplatil jsem, stejně jako moji spolustanovatelé a celý festival jsme spali v ilegalitě. Naštvaný na pořadatele jsem se ale vydal vstříc tomu, kvůli čemu jsem se táhnul až do Prahy, tedy kvalitní a našlapané muzice.

Festival začal více než slibně. Česká rockabilly parta Rocket Dogs navzdory krutému vedru dokázala navodit správnou atmosféru a ostatní kapely, jako třeba DPH nebo polští Sakra, nijak nesnižovali nastavenou laťku. Zhruba ve tři hodiny nastoupila na scénu konečně jedna z kapel, na které jsem se těšil, a to domácí pankáči Nežfaleš, kteří ukázali, proč jsou poslední dobou stále populárnější. Dalších několik hodin bylo z mého pohledu především laděním formy na pro mě největší hvězdu prvního dne, slovenský Konflikt, což mi zpříjemnily kapely jako Discoballs, Proti směru, nebo třeba Combat 77. Naopak teplý Gambáč do plastu za 30 Kč byl už trošku přes čáru.

Před sedmou hodinou to vypuklo-podium se rozeznělo melodií z Posledního mohykána a na scénu nastoupili čtyři bratia z kapely Konflikt. Těžko tuhle kapelu můžu hodnotit objektivně, když jsem jejich koncert strávil v kotli pod podiem, ale podle mě byli opravdu vynikající i na svoje poměry. Po Kofliktech jsem si musel chtě nechtě jít trochu odpočinout, takže několik dalších kapel jsem slyšel jen z bezpečí svého stanu a do areálu jsem se vrátil až na koncert známé slánské punkové kapely Totální Nasazení, která překvapila svoje fanoušky playlistem sestaveným především z písní starých a nejstarších. Závěr pátečního večera byl ve znamení nepříjemného rozhodování pro všechny pankáče - Deadline nebo N.V.Ú? Já se upřímně řečeno rozhodl pro druhou variantu, protože jsem byl zvědavý, jestli N.V.Ú zahrají líp, než když jsem je viděl naposledy ve Skrýchově. Každopádně tohle vystoupení nemělo chybu a Deadline měli také skvělé ohlasy, takže po hudební stránce byl páteční den více než vydařený. Nicméně všichni jsme se už těšili na sobotu, protože jsme věděli, že to nejlepší nás ještě čeká.

• Sobota

Druhý den začal pro změnu v čas a zahřívací kolo obstaraly skvěle vybrané české kapely, které sice nejsou tak známé a ohrané, nicméně na kvalitě jim to neubírá: punková kapela The Fialky, Pipes and Pints hrající pěkně ostrou kombinaci keltské hudby, punku a dalších tvrdých stylů, Die Outsiders nebo moje oblíbené hororové kreatury Bad Tones. Tyto kapely se zasloužily o to, že nás všechny opustila únava z předchozího dne a večera. Zhruba ve dvě nastoupila na scénu první více známá kapela dne, pardubičtí Volanti, kteří dokázali využít toho, že lidi byli už v té správné náladě a nijak je nešetřili. Po nich ale konečně nastala doba pro vystoupení zahraničních hvězd. Jako první zahráli drsňáci Evil Conduct z Holandska, kteří moc nenadchli, nicméně po nich hrající francouzští showmani Astro Zombies naopak opravdu pobavili a vrátili do akční nálady.

To už se ale drtivá většina osazenstva festu těšila na první skutečnou megastar - Los Fastidios z Itálie, kteří jsou bezesporu špičkou ve svém stylu. Streetpunk kombinovaný se ska nenechal nikoho v klidu stát a neskutečně sympatický projev členů kapely dopomohl k tomu, že koncert byl opravdu jedinečným zážitkem. Za zmíňku ještě stojí, že po poslední písničce si zpěvák vzpomenul na Jana Kučeru, skinheada, který byl nedávno ubodán k smrti nacistou v Příbrami. Je vidět, že ne všechny hvězdy žijí ve svém virtuálním světě.

Hned po Los Fastidios hrála další legenda - britští 999. Mnozí mladí pankáči před podiem si možná při pohledu na ně řekli, co jim tihle obtloustlí padesátiletí strejdové můžou nabídnout, ale opak byl pravdou a „devítky“ se předvedli v opravdu skvělém světle. Touto dobou ostatně festival nabral opravdu ďábelské tempo a člověk nevěděl, kam dřív skočit, protože na vedlejším podiu mezitím hráli Church of Confidence svůj našlápnutý rock'n'roll a po nich už to přišlo. Dvě největší hvězdy tohoto festivalu a jedny z největších hvězd alternativní hudby vůbec hned za sebou.

Jako první přišli na řadu Mad Sin. Kapela, kterou kopírují desítky dalších, ať už u nás, nebo v zahraničí a která je určitě nejpopulárnější rockabilly kapelou na světě. Jestli někdo měl pochybnosti o výkonnosti těchto veteránů hororové muziky, tak během prvních několika taktů musel uznat, že to byla velká chyba. Mad Sin totiž rozjeli skutečnou show, dotaženou do nejmenších detailů, která prostě musela bavit každého. A podle pohledu do diváků i každého bavila. Vystoupení Mad Sin bylo skutečně velkým zážitkem a samo o sobě by klidně mohlo být vyvrcholením prakticky kteréhokoliv festivalu, ale Subculturefest nám nabídl ještě něco víc.

Mám samozřejmě na mysli Misfits - modlu jak pro pankáče, tak pro příznivce psychobilly, rockabilly a dokonce, jak jsem zjistil na místě, i pro rozněžnělé emaře. Nebudu se dál zbytečně rozepisovat o legendě hrající více než třicet let a přijdu rovnou k vystoupení. Vypuklo to krátce před desátou. Po dlouhém zvučení na scénu vyběhly tři postavy, jako vystřižené z nejhorších nočních můr a publikum se dostalo do transu. Jakmile se ale ozvaly první akordy, tak mi zatrnulo - zvuk byl totiž prostě příšerný. Představa, že by mi zážitek z koncertu měla zkazit špatná práce zvukaře mě opravdu vyděsila. Naštěstí během třetí písně se jako mávnutím kouzelné hůlky všechno spravilo a všichni jsme se mohli nechat v klidu unést do romantické krajiny krvelačných zombií, vlkodlaků, masových vrahů a podobně. Misfits rozhodně nezklamali, zahráli přesně tak, jak většina z nás čekala, nicméně ve srovnání dvou největších hvězd podle mě zvítězili na celé čáře Mad Sin, především díky své energii a sebevražednému nasazení. Na české Gangnails, kteří měli udělat víc než důstojnou tečku za festivalem už bůhví proč nedošlo.

• Resumé

Subculturefest byl určitě jedinečným zážitkem, především díky originálnímu line-upu, takže je třeba poděkovat organizátorům za to, že nám umožnili shlédnout vystoupení kapel, které má člověk šanci vidět maximálně párkrát za život. Navíc z nějakého neznámého důvodu se kapely (alespoň ty které jsem viděl) skutečně překonávaly a hrály na hranicích svých možností. Potud je všechno v nejlepším pořádku. Škoda jen, že zbytečné zmatky v organizaci a nedostatečná komunikace mezi pořadateli a účastníky festivalu celý zážitek trošku kalí.

Foto: Rendy