Temný rytíř Nolan

Nolan není zrovna veselá kopa, takovej ten chlápek, se kterým nezávazně pokecáte nad holandskym pivkem. Jestli je někdo  temnej, něžnej a temnej hajzl, tak to je Christopher Jonathan James Nolan.

Tenhle absolvent katedry anglické literatury, co začal fušovat do filmu už v sedmi s otcovou super osmičkou (a teď neni řeč o ničem pro Pedobeara), se vyšvihl nahoru strmym tempem. Jeho aktualní film Počátek spolkl sto padesát milionů a to už musíte bejt sakra zavedená značka, aby hollywoodský producenti zainvestovali tyhle nestoudný prachy do tak riskantního projektu. K úspěchu Nolanovi přitom stačil jednoduchej trik - mrtvý milenky.

Vážně, vzpomenete si na jedinej Nolanův film, kde by nějaká hrdinova milá nenatáhla brka a nadto za to nemohl zčásti přímo on? Ve Following to schytala kladivem, v Mementu koňskou dávkou inzulínu, v Insomnii se trochu vymkl sex, v Dokonalym triku se trochu vymkl trik, v Temnym rytíři Batman nějak nepochopil koncept chaosu, načež kerosin dodělal svý a v Počátku stačilo nakukání sebevraždy. Teda nevim, jak se na to tváří Nolanova žena, ale mě by tenhle trademark trochu znepokojoval.

Stejně jako tolik diskutovaná emocionální odtažitost Nolanových děl.  Jeho postavy rozhodně neztělesňují nějaké švitořivé diblíky a jen výjimečně dojde k jejich vzájemnému fyzickému kontaktu (pokud nejde o rozdávání pěstí). Jako by v Nolanově mužském světě oddanosti poslání nezbylo místo pro city - celé to působí jako snaha rehabilitovat svět zašlé mužské maskulinity tolik typický pro osmdesátá léta.

Jenže chladné charaktery nutně nemusí značit sociopatii, možná prostě jen drží svá tajemství a nechovají se jako extrovertní exoti, díky čemuž jsou to uvěřitelní lidé, jaké známe ze všedního života. Otázkou zůstává, jestli jste na ně zvědaví i na plátně.

Je vlastně až s podivem, jak "prázdné" jsou Nolanovy filmy. Neskutečně asketická výpravnost prostředí, v němž ještě více vyniká vnitřní prázdnota jeho obyvatel, značí jediné - tady nejde o film jako zdroj estetiky a katarze, ani o film jako prostředek k zachycení skutečnosti. V Nolanových rukou je film téměř zpravidla prostředkem k vyjevení ideje, konceptu.

Nolanovy snímky připomínají úžasně zkonstruované a hlavně funkční hračky. Hypnotizující jako hodinové strojky a to je směr, který divákům středního proudu dosud citelně chyběl a důvod, proč je teď Nolan zatraceně v sedle.