19. 02. 2009

The Cure - 4:13 Dream

Bez valného humbuku vyšla The Cure před necelým rokem nová deska. I přesto, že se rozhodně nejedná o nějak zvlášť převratný počin, si však zaslouží vaši pozornost. Zvlášť není-li vám inteligentní pop v rockovém hávu proti srsti.

Nebudeme si nic nalhávat, po eponymní desce z 04', která nabídla přesně tři slušné písně a jinak se už jen utápěla v dosti podivné sonické břečce, jsem od The Cure mnoho nečekal. O to větší překvapení pro mě zatím poslední studiová nahrávka 4:13 Dream skýtala.

Nakonec vsadit na osvědčený recept se jednoduše vyplácí, zvláště vrací-li se osmdesátá léta znovu do módy a to sakra jo! Ony totiž z módy nikdy nevyšly a ať už to považujete za požehnání nebo mstu pekel, upřít se jim jedna věc nedá - o chytlavé refrény tehdy nebyla nouze. Ty jsou přitom paradoxně jediným absentujícím prvkem na "nové" nahrávky. Robert Smith si na nich nikdy nepotrpěl, tedy alespoň na těch vyjuchaných ne, a i zde zůstává věrný své pověsti přestárlého gotika. Jako tradičně jeho vokál tvoří potemnělý a plačtivý protipól až nakažlivě optimistickým kytarovým linkám, čímž dává vzniknout neuvěřitelně působivé melancholické atmosféře. Připočtěte téměř všudypřítomnou gradaci před závěry písní a zjistíte, že jsou hoši lišáci podšití a na struny nostalgie drnkat stále umí.

Při poslechu 4:13 Dream, na který lze s trochou nadhledu nazírat i jako na rekapitulaci těch nejlepších fragmentů, co the Cure za svou kristovskou kariéru nahráli, se člověk často neubrání mírnému déja vu. Je to však pocit příjemný, zvláště uvědomí-li si, že to, co zní jako vykrádačka půlky současných indie kytarovek, je ve skutečnosti replikou jejich studny inspirací. Není sporu, že The Cure pro kytarový mainstream znamenali hodně, ale až s poslechem 4:13 Dream, tedy starších desek v novém nosie hávu, si to člověk uvědomí naplno.

Závěrem bych rád ještě trochu zkrotil nadšení. Nelze totiž tvrdit, že by 4:13 Dream netrpěla neduhy. Lecos lze vyčítat zejména její nepřínosnosti (pokud za ni nepovažujete další kvalitní materiál na chladné noci s vínem) a nemenší políček by zasloužila i neschopnost kapely škrtat, neboť dobrou třetinu skladeb bych si dokázal představit spíše na B sides. I tak ale the Cure stále umí a zejména pro ty, jež s jejich tvorbou ještě nepřišli do styku, je tahle deska dobrá navštívenka. 

A jak zní finální resumé? 4:13 Dream je nutnost pro všechny, co The Cure znají a mají bezmezně rádi a nakonec i pro ty, co si doteď mysleli, že jde o nějakou humanitární organizaci. Kdo naopak čekal podobnou revoluci, jakou odpálili před třiceti lety, může šetřit download limit ♣

 

Videa 

Weby o kapele