09. 01. 2009

Roztahujeme step by step

Patříte k těm, kteří při pohledu na ucho s tlustou spirálou či tunelem toužebně vzdychají a v duchu si říkají, že mít něco takovýho by vůbec nebylo špatný? Pak je tenhle článek přesne pro vás.

První věc, která by vás měla zajímat když už si rozhodnete roztáhnout ucho (uši) je, jak se to vůbec dělá. Způsobů jak získat vytouženou ozdobu je hned několik:

  • První a pro vás nejspíš nejjednodušší způsob je zajít si do salonu, kde vám ucho roztáhne jeden z piercerů a pokud nemáte dírku, kterou by mohl roztahovat, tak vám rovnou jednu 2mm širokou propíchne. Nemyslete si ale, že po jedné návštěve budete místo s klasickou dírkou 1,2 – 1,6mm odcházet s 10mm tunelem. Do salonu se budete muset několikrát vrátit aby vám náušnici vyměnili za větší a samozřejmě v případě nově píchnuté dírky počkat až se zahojí a teprve pak začít roztahovat.
  • Pokud jste hodně nedočkaví a chcete hned mít v uchu 14mm díru, je tu možnost nechat si, opět v salonu, vyříznout kus tkáně. Než se ale nadšeně rozběhnete do Hellu, měli byste si uvědomit, že u tohoto způsobu už není šance, že by se vám dírku podařilo stáhnout na menší průměr – jediným řešením je v tomto případě zašití, které se provádí zatím pouze v Hellu.
  • No a nakonec poslední možnost, která nás v tomto článku bude zajímat nejvíce – jednoduše si koupíte roztahováky a pustíte se do roztahování na vlastní pěst. Výhoda domácího roztahování je v tom, že můžete roztahovat kdy se vám zachce a dirigovat vše podle svých potřeb. Cenové rozpětí je tady dost velké – záleží především na materiálu. Sada kvalitních roztahováků např. z oceli může nakonec stát stejně nebo i víc než opakovaná návštěva salonu.

Co tedy budeme potřebovat pro roztahování?

  1. Roztahovák
    To dá rozum. Můžete si vybrat ocelovou, plastovou (akrylátovou), skleněnou nebo Fimo variantu – všechny materiály nabízejí různé tvary, barvy i vzory. Pro ekology jsou k dostání i roztahováky ze dřeva a jiných přírodních materiálů. Sehnat se dají buď na internetu (např.

KRITIKA Předem chci říci, že nemám nic proti špatným filmům a nemám už vůbec nic proti špatným a toho si vědomým filmům, ale jestli mě dokáže něco zpravidla nakrknout, jsou to filmy vychcaně mi servírující kompilát postupů a atributů, co kdysi zabraly, tvářící se přitom, jak nejsou svěží. Víc, než takové filmy, mě točí už jen jejich nezdolní fanoušci, kteří dávají tušit, že za jejich podpory s námi budou mladí američtí tvůrci vyjebávat i nadále.

Kick-Ass, prezentující se jako nonkonformní, podvratná řachanda, je ukázkovým příkladem takového filmu a nadto neskutečně útrpným a pocit trapnosti navozujícím. Tenhle snímek, kladoucí si za cíl kombinovat teenagerskou komedii, akci a nemalou trochu superhrdinské tematiky, v mých očích selhává prakticky ve všech cílech, které si vytyčuje.


Martin Jarčík

KRITIKA Předem chci říci, že nemám nic proti špatným filmům a nemám už vůbec nic proti špatným a toho si vědomým filmům, ale jestli mě dokáže něco zpravidla nakrknout, jsou to filmy vychcaně mi servírující kompilát postupů a atributů, co kdysi zabraly, tvářící se přitom, jak nejsou svěží. Víc, než takové filmy, mě točí už jen jejich nezdolní fanoušci, kteří dávají tušit, že za jejich podpory s námi budou mladí američtí tvůrci vyjebávat i nadále.

Kick-Ass, prezentující se jako nonkonformní, podvratná řachanda, je ukázkovým příkladem takového filmu a nadto neskutečně útrpným a pocit trapnosti navozujícím. Tenhle snímek, kladoucí si za cíl kombinovat teenagerskou komedii, akci a nemalou trochu superhrdinské tematiky, v mých očích selhává prakticky ve všech cílech, které si vytyčuje.

-->